Autorka: Karin Kušová

Proklínám „vydařený“ obchod našeho šéfa a jeho novou firemní kulisu. Nechápu, proč si ji nemohl odpustit a musel mi se slovy někam to zakomponuj strčit křehké rudé SATÉNOVÉ sofa k nohám jenom proto, že se s jeho kamarády sponzory„pokud-sem-dáte-naše-k-ničemu-sofa-možná-vám-příště-konečně-věnujeme-obyčejný-dřevěný-stůl-i!!!-s-židlemi“ absolutně nedá domluvit. I moje plyšová opice by se nenechala takto vydírat. Teď musím celou už i tak blbou hru překopat a do pohádkového lesa někam pohodlně zasadit to hloupé hladké sofa. Fuj, z toho budu mít přinejmenším žaludeční vředy. Ach ano, už cítím začínající bolest v inkriminovaných místech! Kam tu lesklou zpropadenost jen dát? Jedině že bych z Karkulky udělal lehkou dívku a z babiččiny chaloupky vykřičený dům. A pak… když to bude hra pro dospělé, víc na tom vydělám!

Takže… Pokud to půjde tímto směrem, možná by nebylo od věci poněkud poupravit zápletku…a kostýmy…a obsazení…a scénář. Soustřeď se. Uvolni se. Nádech. Výdech. Tak. Když nebudeš mít novou zápletku, vymysli alespoň originální výmluvu pro herce. Nádech. Výdech. Bože, teď ne! Copak se musíš, ty nenažranče žaludkový, ozývat zrovna teď? Ticho buď, musím PŘE! MÝŠ! LET!

Co s těmi dávno natištěnými programy? Jak změnit hru, ale nezměnit název? Zatraceně…Hmm, z vlka bychom mohli udělat chlupatého zálesáckého úchyláka s dlouhými chtivými pazoury a příběh je téměř hotový. Karkulku změníme v gothičku Karličku, co ulítává na barvě krve a má ráda temné lesy, místo košíku ponese třeba kříž, ale jinak se ani nebudou muset měnit kostýmy. A najednou je z časově neurčené pohádky tragédie dnešního světa. Tak, a teď to zpropadené sofa.

Na cestě lesem gothička Karlička narazí na ilegální skládku (obsahující samozřejmě jedno elegantní rudé sofa), které vládne úchylácký zálesák. Ne.

Předtím, než se vydá k babičce, si gothička Karlička zaskočí do obchodu s pohovkami, kde prodává zálesácký úchylák. Ne.

Babička se na starý kolena chce stát „holkou před webkou“, proto si koupí rudé sofa, které posadí hned vedle gramofonu. Velmi vtipné. Opravdu.

Úchylácký zálesák ukradne ve vykřičeném domě rudé saténové sofa a teď na něm velmi nezálesácky tráví svůj noční čas. Hmm.

Gothička Karlička si k narozeninám přeje černočerné sofa a nahluchlý kamarád myslivec jí omylem koupí červené. Ach jo.

Bože můj! Prostě si tu zápletku se sofa vymyslí sami, balvani jedni. 

„Takže vážení přátelé: Sešli jsme se při mimořádné příležitosti, která nám umožní inovativním způsobem zpracovat klasické dílo německého dramatu…“