Autorka: Kristina Jochmannová

Ta noc byla příšerná. Bouřka a vichřice lomcovala všemi okenicemi. Ve skučení větru se ozýval pláč a křik. Na nebi nebyla jediná hvězda, a i kdyby byla, v temnotě by se ztratila. Té noci Kate nemohla spát. Zvenku bylo slyšet práskání a všude byla taková tma. Průvan se proháněl po pokoji a byl tak silný, že ani petrolejka nezůstala rozsvícená. Té noci Kate plakala. Tolik se bála. Její malé nožičky ťapkaly po pokoji a marně se zastavovaly u velkých těžkých dveří. Byly zamčené. Z temného podkrovního pokoje se ozýval pláč, volání o pomoc a skřípění podlahy. Nikdo však nepřišel a já jí nemohla pomoct. Chtěla jsem křičet spolu s ní, ale nešlo to.

Z dolních pokojů se ozývalo cinkání láhví a bujaré veselí. Jedna z mnohých sešlostí, trvajících dlouho do noci a někdy i další den. Zvuk gramofonu se mísil se zpěvem vichřice. Společně tvořili harmonii, při které přebíhal mráz po zádech. Dřevěná podlaha skučela pod desítkami tančících nohou. Ale dvojí ťapkání v patře nikdo neslyšel.

Tříštění rozbitého skla a děsivý smích. Zurčení rozlévaného vína. Prohýbající se stoly plné jídla.  A najednou ticho. Gramofon přestane hrát a náhle se celým domem rozléhá jen zoufalý dětský pláč.

Deska se znovu rozezní, ale už je pozdě. Těžké kroky už stoupají nahoru po schodech. Dveře se rozletí a v nich stojí černá postava. Najednou je ve všech horních pokojích ticho, nikdo ani nedutá. Nakonec se dveře znovu s prásknutím zavřou a na kruhovou místnost posázenou dveřmi do jednotlivých pokojů padne tma. 

Všude vládne ticho, jen vrzání schodů a hudba z přízemí. Z temných pokojů se ozývá posmrkování a tlumený pláč. Kate si zakrývá pusu rukou a snaží se být tiše, div se nezalkne. Z očí se jí koulí slzy jako hrachy, košilku už má celou zmáčenou a nožičky ji zebou. Choulí se na tvrdé postýlce, zakrytá jen děravou přikrývkou. V ručičkách žmoulá starou, potrhanou panenku, kterou jí šila ještě maminka.

Oblohu rozčísne blesk a ozáří nápis na starém domě. „Sirotčinec svaté Mary“. Zaduní hrom a znovu se zablýskne. Kate se celá třese. Už to nevydrží. Pláče, křičí, volá maminku. Ta ale nepřichází. Nemůže.

Těžké klíče zachrastí v zámku a ve dveřích se objeví Mary. Tvář má zkřivenou zlostí. Kolem ní se vznáší alkoholový opar. Křičí a vyhrožuje, ale Kate nejde utišit. Pláče až se zalyká. Klepe se zimou a strachem. Na matraci se pomalu zvětšuje loužička. Mary se rozkřikne a popadne polštář. 

Zpoza zavřených dveří se ozývá tlumený křik a kvílení. Všichni vědí, co přijde. Už to zažili. Dvacet očí přiložených ke klíčovým dírkám a zatajený dech, tak jako tehdy.  Dětský pláč se mísí s burácením větru a hudbou zezdola. Gramofon hraje dál, bouřka lomcuje okenicemi. Přesto jako by vše náhle zmlklo. Historie se opakuje. Poslední naděje vyhasíná ve všech uplakaných očích. Vědí, proč je ticho. 

Mrtvé děti nepláčou.