Autor: Patrik Stejskal

Je šest ráno. Zvoní mi budík. Mám naspáno přesně 4 hodiny a zhruba 5 minut. Vstanu rychle na nohy, abych měl jistotu, že půjdu vzbudit Toma; ten vstát prostě musí. Je to herec. Hodně hulí, hraje počítačové hry, škole dává pravidla své, jejich jsou troufalé; dnes by se nejspíš vzbudil pro jednou i hladce sám, já však chci být přesvědčen. V rozespalosti otevírám dveře bytu a s ranním hučákem jdu přes chodbu k bytu druhému, kde teď Tom přespává. Zvonim. Dveře se rázem otevřou, oba se roztančíme v pánvi a darujeme si ranní úsměv. ,,Paráda, tak čůs," povídám a odcházim.

Já vstávat nemusim. Sám sebou uznalej spisovatel. Bez práce. Plácnu sebou zpět do postele. Přikryju ranní zimu vyhřátou peřinkou a navozuju na předešlý sen, jehož jsem obětoval. S úsměvem teplouška teď dám všechno za volnost usínání. Není uvolněnějšího pocitu.

,,Je šest ráno," začne mi to hlodat ,,kdy naposled jsi vstal tak brzy, a zatimco druzí spali, ty ses lehce rozcvičil, dal cigáro a psal?" Odpovídám jasně. Nech mě spinkat. Spal jsem 4 hodiny a zhruba 5 minut, včera také. ,,Martin Eden spával o 5 minut méně. Něco dělal," namítá má mysl, ta, jež mě namočuje do všeho, co a proč jsem kdy spáchal tvrdohlavě, přehnaně a hned. Vzbouzí ve mě šílenost chuti žít. ,,Musíš neustále poznávat nové pocity, a je-li to pouhé ranní vzbuzení se, pořád je to nový pocit, nebo nevšední. Nemusíš obejít svět, musíš umět žít jinak v detailech a svět se obejde sám." - ,,Ne, dám si ještě pár minut." - ,,To usneš, vstaň teď nebo spi." Jasně, spánek už jsem probádal tisíckrát, toto ne. Nemám sebemenší šanci svrhnout tyto myšlenky, mají pravdu, protože absolutně prahnou po životě, a znají ho, spatřují ho všude, kde jsem ještě moc, nebo dlouho, nebyl. Vychovávájí mne. Fackují mne v dobách omezených, kdy má dutá hlava chce spát.

A tak hledám po bytě cigarety, Rimbaudovu Iluminaci, své deníky.

Zlehka se rozcvičím, to už se také dlouho nestalo. Jako za starých časů meditujícího tuláka.

A píšu tuhle povídku.

Hrdý - poněvadž ať je klidně jenom do šuplíku, je tam. Planu. Nepřežívám. Jsem na cestě. Miluji dobrodružství.