Autor: Radek Benhák

V jedné zapadlé vesničce Black Birch žil obchodník a švec, který zde prodával boty. Jeho jméno bylo Thomas Tranly , který hned v patře svého obchodu bydlel i se  svou ženou Julií a osmiletým synem Markem. Obchody Thomasovi fungují poměrně dobře  a jeho rodina si dokonce žije nadprůměrně oproti ostatním lidí  ve vesnici. Šťastné rodině se však všechna radost brzy vytratí. Blíží se teď podzim a tím i chladnější počasí. Když se jednoho večera Thomas rozhodne jít na dříví do místního lesa, kam moc lidí nechodí. Všichni se lesa bojí že tam prý straší. Tuto historku  napsala do jedné knihy jedna z prvních obyvatelek Black Birch. Žena pak nečekaně zemřela a kniha zůstala v domě, který je dnes opuštěný dodnes. Tehdy brali všichni tu ženu za mrtvou, ale její tělo se nikdy nenašlo. Poté co se Thomas vrátil domů řekl své rodině že se půjde podívat do toho starého domu té ženy, i když ho Julie varovala a křičela na něj „nechoď tam prosím!“ Thomas tam však šel. Když byl Thomas u domu posadil se na staré kamenné schody a chvíli tam seděl a přemýšlel. Pak popadl kladivo a rozmlátil staré dveře a tichými kroky vešel dovnitř. Nejdříve se jen rozhlížel všude byla jen špína, pavučiny a staré zaprášené obrazy a knihy. A pod malou stoličkou byla položena kniha. Thomas se posadil na podlahu a celou noc pročítal spisy té ženy. Nejdříve to moc zajímavé nebylo, ale pak narazil na stranu, která se hodně lišila od ostatních byla napsaná červeně konkrétně krví. Psalo se zde o jakém si hrobaři který si bere mrtvá těla všech lidí co kdy v Black Birch zemřeli do jaké si hrobky někde hluboko v lese. V tom momentu Thomas zpanikařil a knihu upustil na zem. Podíval se do stropu a tichým hlasem řekl „proboha tak se to vše vysvětluje proč mrtví mizí.“ Knihu vzal a vrátil se domů a šel se vyspat. Až se probudil řekl že půjde do lesa najít Hrobaře, ale jeho plány se však trochu změní. Thomas šel po ulici směrem k lesu než u rybníka u lesa uviděl na zemi ležet starou pani. Hned poznal že jde o Pani Hooksovou, která byla už dlouho nemocná, a u její ho těla stál velký černý kočár z něho vystupovala záhadná bytost. Měla Dlouhé šedavé vlasy, dlouhý černý kabát až na kolena a černý klobouk a v ruce držel ostrou velkou kosu. Tou kosou pak napíchnul tělo té bezmocné ženy a hodil ho na korbu svého kočáru a odjel. Thomas byl šokovaný, a hned to šel říct domu. „Co to plácáš za nesmysli?“ řekla s úsměvem Julie a spolu s Markem se začali smát. „ Já mluvím pravdu“ vykřikl Thomas. Rodina mu však nevěřila tak se sebral a odešel z domu. Byl na sto procent rozhodnutý najít a vyřešit záhadu Hrobaře. Vyšel ráno směrem do lesa. Šel si klidně , ale bylo ticho jako po vymření a když tak šel najednou uslyšel zvonit zvony a z dálky viděl něco jako si kostel. Když přišel ke kostelu otevřel velké dveře. Všude byla tma a slyšet byli jen zvony. Ale na druhé straně sálu byli další velké dveře. Thomas se k nim pomalu přiblížil a pak je zprudka otevřel, a uviděl velký hřbitov. V tom prudce zafoukal vítr listí  vpadlo dovnitř a otevřely se vchodové dveře. V nich stál Hrobař s kosou kabát mu větrem vlál  a pomalu šel k Thomasovi. Thomas vzal nohy na ramena a běžel do hřbitova všude bylo ticho ze stromů šel stín a Thomas schovaný za jedním náhrobním kamenem čekal co bude dál. Najednou zafoukal silně vítr a Hrobař mu klepl na rameno a zeptal se chladným a téměř legračním hlasem „ co pohledáváš na takovém místě, nemyslíš že tohle není místo pro tebe“. Thomas rychle vstal a zařičel „vy jste je všechny zabil že“? Hrobař se zamyslel a s úsměvem odpověděl „já jim neublížil jen chci, abych alespoň po smrti měli klid“. Thomas se zeptal „a co ta pani na té ulici proč jste si jí vzal?“Hrobař odpověděl „byl už její čas a moc bych se trápila“. Poté se Thomas s Hrobařem chvíli procházeli po hřbitově kde bylo mnoho jmen a mezi i ta záhadná žena ze starého domu. Thomas se pak zeptal zvědavě ještě jednou. Kolik vám je let? Tato žena žila více než před sto lety. Hrobař se začal smát a smát tak nahlas že ze staré břízy spadlo téměř všechno listí. Poté se posadili uvnitř kostela Hrobař zapálil svíčku a začal Thomasovi vyprávět o tom jak vznikla Black Birch.

„Kdysi dávno tady na tomto místě kde dnes je spousta domů stál zámek, který měl plot obtočen rudými a zářícími růžemi. V tom zámku žil šlechtic se svou krásnou dcerou, která se jmenovala Anna. A ta krásná dívka byla zamilovaný do Tajemného knížete z hro a ten se jmenoval Henry z Black Lake. Byl velmi bohatý a mocný pomalu více než její otec. Ale otec nechtěl, abych se s ním Anna stýkala prý jeto fanatik, který prý věděl jak hovořit s ďáblem a prováděl velmi tajemné pokusy ve sklepení. Když jednou kdy Anně bylo osmnáct let jí nabídl velmi elegantního i bohatého šlechtice z Německa, kterému se Anna velmi zamlouval.  V noci před svatbou, kterou s ním měla Anna mít utekla ze zámku. Otec však věděl že půjde za Henrym do jeho prokletého sídla. Otec vzal své nejlepší vojáky a zamířil k Henryho sídlu. Když ta m však vtrhli všechno tam bylo v plamenech a z nich byl slyšet hlas Anny jak volá o pomoc. Henry i Anna tam uhořeli dodnes už není nikdo kdo by znal pravdu o tom co se tam vážně stalo, ale Jediný kdo tehdy přežil ty plameny byl Henryho pomocník, kterého však neměl moc rád. Ten muž byl také hrobař byl to můj děda. Právě pod troskami Black Lake nechal postavit hřbitov a kostel. Všechny temné duby nechal zničit a vysázel jen břízy ty jsou bílé a měli symbolizovat světlo. Dal postavit i první domy a přivedl sem i první obyvatele. Jeho přáni bylo ž každý jeho potomek musí udržovat tento hřbitov a dát lidem kteří umřou klid, který tady kdysi dávno nebýval. Na hřbitov Doležel i můj otec a teď i já.“„Páni odpověděl Thomas tak takhle to bylo“. A co se stalo s Zámkem kde žila Anna ? Hrobař se zamyslel a odpověděl „to nevím a myslím že to nikdo neví“.Thomas se pak s Hrobařem rozloučil a šel lesem zpátky domů. Doma už na něj čekal Julie a syn a sedli k večeři a Thomas jim při večeři vyprávěl o Hrobařovi a historii této vesnice. Ráno když se pak Thomas probudil dostal dopis udiveným výrazem ho otevřel. V dopise bylo něco co ho hodně vyděsilo. Hned si sebral věci a svým starým autem odjel z domu Julii ani synovi nic neřekl. Thomas se cestou zastavil u Hrobaře a řekl „musíte jed semnou“. Hrobař se zeptal proč? Thomas rozčíleně protože. Hrobař si vzal malý kufřík a sedl s Thomasem do auta. „Jedeme do zámku kde bydlela Anna řekl Thomas Hrobařovi. Ty znáš cestou mladíku? Zeptal se Hrobař. Thomas  vytáhl s bundy mapu a ukázal jí Hrobařovi. Po chvilce bloudění dojely na místo. Thomas vystoupil z auta první a Hrobař hned za ním. Kolem nebylo nic jen lesy louky a nad nimi nebe které zakrývali černé mraky. Thomas pak pověděl „dostal jsem dopis že se mám jed, ale netuším kdo ho poslal“. Hrobař  se rozesmál a řekl „velmi zajímavé Mladíku. Kolem nic nebylo až na jeden dub, který se velmi lišil od ostatních stromů. Thomas přistoupil k dobu a Do díry která v něm byl zastrčil ruku. Vytáhl jaký si tajemný klič na němž byl vyrytá lebka. V tom silně zahřmělo a pak se ozvala velmi silná rána Thomas i Hrobař uskočili, a vtom se před nimi objevil obrýlený muž v dlouhém černém hábitu. Vypadal velmi děsivě jeho zuby byli ostré jako žraločí byl vysoký a velmi štíhlí a jednu ruku držel v levé kapse. Hrobař potichu promluvil „Něco má v kapse tenhle típek“. Thomas se okamžitě začal dívat na jeho levou ruku. V duchu si říkal „ Kdo to může být tenhle podivín“. Thomas přistoupil blíže a promluvil na něj. „Kdo jste a proč jste tady? Zeptal se ho Thomas a Hrobař jen vyděšeně pozoroval co bude dál. Pak však promluvil a řekl „ Je dobře že jste tady hlavně vy pane Hrobaři máš u nás ještě dluh vzpomínáš si? Thomas na něj rozčíleně zakřičel „to vy jste mi poslal ten dopis že? Ano odpověděl. „Mé jméno je Johan Sutingheart a jdu si sem  pro ten klíč, který mi tu Hrobař schoval. Hrobař strčil do Thomase a povalil ho na zem a i s klíčem prchal pryč. Johan vytáhl malou kosu a hodil jí po Hrobařovi, který se pak rychle zhroutil k zemi. Johan k němu přistoupil a vzal si klíč a řekl „ty můžeš jít domů jen jsem tě využil abys sem dotáhl Hrobaře“. Cože? Překvapeně se podíval na Johana Thomas. „Tys mě jenom využil? Johan řekl „někoho jiného bych přece Hrobař neposlechl, nebo jo? Thomas okamžitě ztuhnul a pomalu kráčel ke svému autu vprostřed cesty. „Co z jeho tělem?  Zavolal na Johana. „Nic to už si vezmu na starost já“. Johan chytil Hrobařovo tělo, a zmizel i se záhadným klíčem, o kterém Thomas vůbec nic nevěděl. Poté se Thomas vrátil domů a se svou rodinou už navždy opustili Black Birch.

Johan odnesl Hrobařovo tělo na jeho bývalí hřbitov kde ho pohřbil. Vzal si z tajného sejfu jakou si zlatou vázu a vrátil se zpátky ke svým druhům. Po chvíli se však pohnula zem zafoukla vítr a Hrobař vyskočil z hrobu ven.