Autor: Lukáš Záleský

Rád kopu v zemi. Rád odhazuju lopatou hlínu a prokopávám půdu krumpáčem. Spousta lidí se takovému druhu práce spíše vyhýbá. Dokonce i ti co tvrdí, jak hrozně rádi pracují na zahradě se snaží dělat skutečně náročnou fyzickou práci co možná nejméně. Já to ale dělám rád. Uvolňuje to mysl.

To bude určitě tím, že je to tak prosté. Práce to není lehká, ale je zcela jasná. Vykopat tak a tak velkou díru a tak a tak hlubokou. Žádné neznámé ani proměnné, jeden prostý úkol a mozek si může odpočinout, jeho práci převezmou dlaně, paže a kolenní šlachy. Navíc, když je tak hezké počasí jako dnes, tak je ta práce ještě příjemnější. Květen mám ze všech měsíců snad nejraději. Je teplo, ale ne vedro ani dusno a často vane takový příjemný větřík, který přesně v ten správný okamžik zchladí tvář. 

Hrubě jsem nabral hlínu o odhodil ji za sebe na už dost velkou hromadu. S lehkým funěním jsem zabodl rýč do hlíny a narovnal se až mi v zádech zapraskalo. Oči jsem měl zavřené, s blaženým úsměvem jsem nechal vítr ať mi trochu ochladí zpocenou tvář. Cítil jsem se naprosto uvolněn. V ramenech se sice začínala ozývat bolest a v kolenou mi trochu křupalo, ale to bylo jedno. Bylo mi dobře. Měl jsem pocit jako by neexistovali žádné starosti.

Po zhruba půl hodině kopání jsem rýčem na něco narazil. Trochu to zašustilo, takže jsem hned věděl, že je to ono. Pytel vážil asi 80 kilo, takže mi chvilku trvalo než jsem ho dovlekl až ke kufru auta. Při dopadu do kufru to v pytli trochu začvachtalo, ale to je po tak dlouhé době v zemi normální. Asi minutu jsem stál opřený o kapotu a oddychoval. Začínal jsem být už trochu unavený, ale takovým tím příjemným způsobem, kdy má člověk radost z každého nadechnutí. Koukal jsem se do nebe, přivíral jsem oči před sluncem a zlehka se usmíval. Sice mi trochu vadil ten zápach, ale po těch letech jsem už na něj byl zvyklý.

Jámu bylo třeba znovu zaházet. Tentokrát jsem si ale nemuset dělat žádnou hlavu se zamaskováním čerstvě rozryté půdy. Jednak proto, že už zítra sem přijede stavební firma, která tu buldozery rozryje úplně všechno, ale hlavně kvůli tomu, že dnes se pytel do jámy nevkládá. Celý tenhle pozemek byl totiž poměrně nedávno prodán jedné právnické firmě a ta tu chce nechat postavit novou kancelářskou budovu. To je taky důvod proč celý ten dnešní výkop provádím. Kdyby tady při stavbě ten pytel někdo našel, mohlo by to vyvolat otázky, které můj zaměstnavatel nemá rád. 

Pytel je v kufru. Jáma je zaházená. Nové místo výkopu je vybráno a zajištěno. Tentokrát by žádné komplikace být neměly, místo jsem vybíral sám. Než provedu druhý výkop, tak se raději ujistím, že je obsah pytle v pořádku. V „pořádku“ ve smyslu, že byly před zakopáním odstraněny všechny zuby a prsty. Pokud se o pytel staral ten samý hlupák, který vybíral místo ukrytí, tak bych to měl určitě zkontrolovat. Štípačky s sebou naštěstí mám. Večer se totiž musím postarat o přípravu dalšího obsahu pytle a zítra po snídani mám na programu výkop. Už se těším. V předpovědi stojí, že má být opět kolem 20°C, jasno a lehký vítr. Doufám, že to vydrží. V tomhle počasí je venku radost pracovat.