Autorka: Jana Vargová

Rozmluva právě zemřelé Duše s Bohem.

Dušička se zmateně procházela po nebesích a nechápala, místo jí bylo povědomé, ale netušila kde je. Bůh k ní přistoupil a milým a vlidným hlasem jí pověděl že se opět nachází v nebi.

Dušička se podivila, "jakto že tu opět jsem?" zmateně koukala Duše

Bůh odpověděl: "Nechápeš má milá, minule jsi tu tak rychle opustila že jsem ti nestačil říct že jsi věčná, ale tvé nové tělo zemřelo a proto tu opět jsi."

"Och ano vzpomínám si, řítili jsme se rychle v autě s kamarádem a přitom jsme narazili do stromu. Jak dlouho tu ted budu Drahý Bože?"zeptala se vyděšená dušička.

"Neboj se, zde ti bude dobře, to jak dlouho tu budeš čekat je jen na tom za jak dlouho se narodí opět nový človíček, a jestli jiná duše nebude připravena jít opět do nového těla a prožít nový život. Tohle je tedy tvá první reinkarnace?"

"Ano, a mám strach znovu jít do dalšího těla. Bojím se, že zase prožiji stejný šok jako teď. Tento život pro mě skončil příliš brzy, a já ani nevím co od života očekávat, nevím jak to budu zvládat. Ani nevím pořádně co je láska, a manželství o kterém tak všichni básní jsem též nepoznala."

"Neměj strach, život je sice občas těžký ale přitom i krásný. Zažiješ mnoho těžkých chvil ale po nich příjde zase krásné období."

Dušička už byla klidnější, ale napadla jí další věc.

"A budu si pamatovat tento rozhovor až se opět znovu narodím?"

"Ne nebudeš, to by bylo příliš snadné, věděla by si vše co máš vědět a smysl života už by si nehledala, tvůj život by byl ochuzen o všechny krásy."

"Zemřela jsem příliš brzy, měla jsem své rodiče ráda, ale teď už necítím vůbec nic. Čím to je?"

"Tím že jsi zemřela tak byli zníčený i tvé vzpomínky a city z minulosti, aby si nebyla ovlivněna emocemi."

"A jak je to s lidmi co zůstávají na zemi jako duchové?"

"To jsou duše co zemřeli příliš brzy a vyčkávají dokud se nenaplní jejich čas, dokud nesplní svůj úkol se kterým na zem šli, pak mohou v klidu odejít k nám do nebe."

"To bylo mým úkolem ublížit lidem co mě tak milovali a teď se na světě trápí protože jim zemřelo jediné dítě?"

"Neboj se, brzy se jim narodí další dítě, tvá matka je těhotná."

"To je dobře že jejich smutek brzy spraví narození dítěte. Hned je mi lépe"

"Vypadáš velmi zvědavě. Copak tě ještě zajímá? Jen se ptej."

"Jak poznám že už na svět půjdu? Bude mě něco bolet?"

"Nic tě bolet nebude, obklopí tě krásné zlaté světlo, a sestoupíš z nebes přímo do bříška své matky."

Duše se velmi uklidnila, věděla odpovědi co jí momentálně nejvíc trápili, a už se tolik pozemského života nebála. Ba naopak už se velmi těšila ža opět bude moc žít v těle člověka, a snila o tom že konečně pozná vše co jí zatím bylo nedopřáno. 

Bůh doprovodil Duši mezi anděli a zbytek duší které si povídali o tom jak jim bylo na zemi, svěřovali si své poznatky o zemi, a strovnávali své životy. 

Bylo pro Duši velmi poučné slyšet příběhy ostatních, a čím dál víc se díky těm příběhům těšila na své nové tělo. 

Některé Duše už měsíce čekali na svůj další život.

Duše se opět obrátila na Boha s otázkou.

"Až příjde můj čas, budeš vědět jak dlouho na světě budu žít?"

"Nejsem osud abych tohle mohl vědět. To jaký čas máš vyměřený je jak v osudu tak na tobě samé."

"Můžu se reinkarnovat do zvířete?"

"Ano i to se stát může, ale jelikož jsi byla vybrána jako Duše lidská, tvůj další život bude zase lidský, jen v případě že by si něco zlého provedla by si byla zvířetem."

Najednou Dušičku obklopila krásná zlatá zář.

"Copak se to děje?" Křičela Duše.

"Neboj se, právě jsi byla vybrána aby si žila svůj nový život, přeji ti hodně štěstí, ať je tvůj život plný pohody a lásky."

V břiše se Duše dozvěděla že bude mít dvojče. Byla ráda že na světě bude od samého počátku mít i sobě rovného a věrného přítele na celý život. 

"Ahoj, zdravím tě můj budoucí sourozenče."

"Ahoj, to je fajn, to je po třetí co budu z dvojčat." Pravila druhá Duše, se kterou se v nebi ani nesetkala.

"Tak pro mě je to úplně poprvé, ale to že budu mít sourozence stejně starého se mi moc líbí, tohle je má první reinkarnace, a poprvé jsem byla jedináček a hrozně brzy jsem zemřela, a ze života si nic neužila. Zemřela jsem ve 13ti."

"To si vážně byla na světě krátce, já už mám za sebou hodně reinkarnací. Nejhroší pro mě byli roky kdy jsem byla upálená za čarodějnictví."

"Jakto že si své minulé životy tak dobře pamatuješ?"

"Našla jsem ve svém minulém životě člověka co mě díky hypnóze dostal do minulých životů."

"Proč si stále pamatuješ co jsem v minulém životě prožila?"

"Dokud se nenarodíme tak vzpomínky zůstávají." 

"Jaké to je vyrůstat s někým kdo je ti tak podobný."

"Je to krásný pocit, když máš vrstevníka a ke všemu dvojčata spolu mají pevné pouto které nikdo není schopný pochopit. Začneš říkat větu a já budu vědět co chceš říct, budu znát spoustu tvých myšlenek už jen tím jak se na mě podíváš, budeme mít spolu takový tajný jazyk kterému porozumíme jen my dvě."

"Škoda že si v pozdějším věku nebudeme pamatovat nic z toho co si teď povíme. Je to zákon, ale kolik věcí by ušetřilo to kdyby byla možnost si vzpomenout na vše."

"I já nad tím přemýšlela, ale po letech životů už vím že by to byl dost chudý život, už by si dopředu věděla mnoho informací. Je klidně možné že v tomto životě nebudeme mít ani jedna vlohy k ezoterice, tak ani nebudeme mít potuchy o reinkarnacích. Či snad vědět o existence andělů, atd."

"Já to tak v životě měla, rodiče nevěřili v nic, byli sice moc hodní a moc mě milovali, ale ezoterika jim nic neříkala, věřili jen ve věci na  které se dá šáhnout."

"Najednou se Dušička podivila že začíná porod."

"No vidíš má sestřičko, konečně spolu budeme na světě, uvidíme se již brzy. Zatím pá". Pravila Dušička a už se drala na svět."