Autor: Pavel Vaněk
,,Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. S Ďáblem v těle."
KAPITOLA PRVNÍ
1.10.1998 Damboa, Nigérie
Poblbaní komáři! Před misí do mě každej valil, ať si nezapomenu krucifix, lišej, Bibli a podobný serepetičky, ale nikdo mi neřekl, ať si vezmu repelent.
Poblbaní pánbičkáři. Jéžiši Kriste, zlatá matička Rus.
Tam bych komára pohledal.
Je to sotva hodinu, co jsem vylezl ze soukromýho letadla a už tam na mě čekal vychrtlej Afrikánec v misionářským oblečku s kloboučkem a v autě značky Jeep. Projdu dveřmi letadla a Afrikánec na mě mává vychrtlou ručkou jako o život. Asi abych si ho nespletl. A to tady na tom zaprášeným letišti nikdo jinej není. I když letiště je silný slovo. Je tu jen dlouhá špinavá cesta bez jakékoliv budovy. Pecka, vítej v Africe Nicholayi.
Vzal jsem si batoh, což bylo moje jediný zavazadlo a vydal se k Afričánkovi. Promluvil na mě lámanou angličtinou.
,,Já zdravit, velmi těšit na váš pomoc..." a než stačil černoušek dožvatlat, tak jsem mu tam skočil v jeho rodné řeči, Hauštině.
,,Klídek chlape, vaši řeč trochu znám, tak není třeba mluvit anglicky." Nádhera, jak rus mluví zapadlým africkým jazykem. Černoušek se usmál a viditelně se mu ulevilo.
,,Já jsem otec Himalaujigu z města Kano. Vy jste určitě otec Niguai."
Katastrofa chtít po afrikáncovi aby řekl ruský jméno. Ještě k tomu Nicholay Pjitrovicz Ozmansky.
,,Rád vás poznávám otče. Myslím, že formality vynecháme a hned pojedeme. Podrobnosti mi řeknete cestou, jo?"
No, to se stalo zhruba před hodinou.
Cestou v Jeepu se otec Himaláj, nebo jak, rozpovídal.
,,Začalo se to odehrávat zhruba před týdnem ve vesnici Nirwak. Mladá dívenka, Kshu, začala napadat dobytek. Mrzačila ho, nezabíjela. Vesničané začali mít strach, tak poslali pro místního šamana z kmene Dunku a ten konstatoval posednutí démonem vyšší hiearchie pekla."
Jasně, dalo se čekat, že k normálnímu exorcismu mě nepošlou do Afriky. Neznám jména afrických ďáblů, ale jsou do puntíku stejní, jako mají křesťani. Rychle jsem si proto v hlavě zrekapituloval pekelnický osazenstvo.
Belzebub. Astaroth. Belial. Asmodeus. Azazel. Satan.
Samá veselá cháska.
Otec Honduras, nebo jak, pokračoval.
,,Šaman ale ve vymítání neuspěl. Zavolali tedy mne. Vyrazil jsem ihned. V životě jsem nic takového neviděl, bylo to, jakoby démon na vesnici přivolal pohromu. Dobytek uhynul na zlou nemoc, úroda uhnila, většinu obyvatel vesnice posedla také zlá nemoc. Pár hodin po mém příjezdu se ve vesnici objevil muž, běloch, představil se jako otec Henry."
Tak si to shrneme. Holka ze zapadlé Nigerijské vesnice je posedlá démonem vyšší hiearchie pekla, mrzačila dobytek, celá vesnice je prokletá, zapletlo se do toho Bratrstvo svatého kříže. To není jen tak. Tady půjde o kejhák. Jsou jen dva důvody proč pro mě Henry poslal. Za prvé, asistovaný exorcismus. Za druhé, je to osobní. Za prvé je pravděpodobnější, proč by to jako mělo být osobní? Jasně, už jsem prošel asi osmi exorcismy, ale nevymítal jsem žadnýho z velkejch démonů, jen pěšáky. Henry mi všechno poví až dorazím, pokud mě do té doby nesežerou ti komáři. Teď tak uvažuju, kde jsem Henryho potkal poprvé?
,,Někdy jest lepší nevědět a hloubat, než vědět a trpět."
KAPITOLA DRUHÁ
1.10.1998 Damboa, Nigérie
Sotva jsme s otcem Harakirim, nebo jak, dojeli k vesnici Nirwak, ihned jsem ucítil silnou temnotu. Nikdo mi nic nemusel říkat a já už věděl kde ta posedlá holčina je. Je tu dvanáct brlohů ze dřeva. Šest vlevo, šest vpravo. Můj černý průvodce mi řekl že je ještě šest chat patřících k vesnici nahoře na hřebenu skal, které byli za brlohy vpravo. No to je bomba. Šest vlevo, šest vpravo, šest nahoře. Naprostá náhoda.
Ve vesnici nikdo nebyl. Slyšel jsem jen hlasitý bzučení much, který se shlukli kolem čtvrtýho brlohu vpravo. Tam jsem tušil toho pekelníka. A potvrdil mi to Henry, kterej zrovna z toho brlohu vylezl. Vypadal hrozně. Ve tváři byl strhanej a jeho vlasy vypadali bílošedě. Na sobě měl klasickej kněžskej ohoz jako já, ale ten jeho zřejmě prošel pecí. Potrhanej, spálenej a špinavej.
,,Díky bohu, že jsi tu Nicholayi. Ještě pár minut a asi bych se zbláznil." řekl unaveně svým hnusným britským přízvukem. Potřásli jsme si pravačkama a Henry na mě kývl ať s ním jdu bokem. Otec Hermafrodit, nebo jak, zůstal poslušně stát na místě. My jsme si s Henrym sedli k nedalekému ohništi. Nenápadně jsem se rozhlídnul a všiml jsem si, že stromy kolem umírají suchem, řeka byla černá jako smrt a na povrchu plavala hejna ryb. Jenže břichem nahoru. Ve vzduchy byla cítit spálenina a fialky. Jo, fialky, taková ta poblbaná jarní rostlina, která v Africe neroste. ,,Nicholayi, tohle nebude jednoduché. Ten parchant v té dívce si tě vysloveně vyžádal, že údajně má s tebou nevyřešené účty." řekl vážně Henry a napil se z placatky. ,,Já ale nikdy žádnýho z vyšších nikdy nevymítal." obhajoval jsem se. Co se to tady sakra děje?
,,Identifikoval jsi toho zmetka alespoň?" zeptal jsem se opatrně. ,,Ano. Asi ano. Myslím, že ano." blábolil Henry. ,,A?" zeptal jsem se potichu a než Henry odpověděl, tak se z brlohu kde bylo to zlo, ozval nelidský, takřka démonický řev. Po něm následovala slova v latinským jazyce. ,,Tak pojď už ty svině! Cítím tu tvou duši až sem ty lidská špinavá nicko!" Těžce mě ojela zima. ,,Nicholayi, je to Ďábel. A chce tebe." Do pr...
,,Paměť jest dobrým sluhou, ale zlým pánem. Jako oheň. Nepálí, ale umí ublížit"
KAPITOLA TŘETÍ
1.10.1998 Damboa, Nigérie
Vůbec, ale vůbec se mi tam nechce. Stál jsem s Henrym a otcem Homofobem, nebo jak, před brlohem, kde na mě čekal samotnej vládce pekel. Srdce mi bušilo až v krku a i když bylo čtyřicet nad nulou, tak jsem měl strašnou husinu. Otec Hitlerjungen, nebo jak, v ruce silně svíral kříž. ,,To je vám na prd otče. To je Satan, ne poblbanej válečník pekla." řekl jsem mu haušsky. Nadechl jsem se a vlezl do brlohu.
,,Konečně ses ukázal ty blbečku. Už jsem myslel, že to nevydržím a roztrhám tuhle polomrtvou černou holčičku na cáry."
Démon mluvil temnou zakázanou latinou s příměsí sumerštiny, tak jsem mu rozumněl nejvíc ty nadávky. Zbytek jsem v hlavě rychle luštil. Horší ale bylo, skrz co mluvil. Jakmile otec Holokaust, nebo jak, uviděl co je přivázaný k posteli, tak sebou švihnul na zem. Démon se zasmál. ,,Tupá černá špína." zasičel ten zmetek. Na posteli byla přivázaná malá, sotva desetiletá dívka. Byla nahá, špinavá a poškrábaná do krve. Bradu, krk a hruď měla špinavou od krve a zvratků. Postel pod níí byla nasáklá močí, výkaly a černou krví. Většinu vlasů měla vyškubaných a oči měla rudé, jako ruskou vlajku za dob války. Ve vzduchu byl cítit smrad moči, hniloby a fialek. Hnus prostě. Potichu jsem se začal latinsky modlit, ale princ pekel se hrdelně zasmál a plivl po mě. Otočil jsem se na Henryho. ,,Kde je zbytek lidí z vesnice?" ,,Všichni zemřeli na extrémně rychlý černý kašel, ebolu, mor. Nikdo nezbyl." zašeptal Henry. ,,Hej! Co si to tam špitáte vy teplouši? Otec Henry je teplouš co chtěl prznit mladý chlapečky, to není nic pro tebe Nicholayi" zařval Satan a hrdelně se smál. ,,Zavři hubu blbečku." zavrčel jsem směrem k posteli. Podíval jsem se na otce Heraklese, nebo jak, kterému se vracelo vědomí. ,,Odveď ho ven a zůstaňte oba venku. Ať se bude dít cokoliv, nevstupujte sem. Ani za nic Henry, rozumíš?" řekl jsem pomalu s hlavou plnou nejšílenějších vymítacích technik. Henrymu asi došlo, co se tu bude dít, tak beze slova kývl a odtáhl otce Hapala, nebo jak, ven. Satan se zamračil. Čuchal levárnu. ,,Co tu to na mě chystáš červe?" zavrčel temně. Sundal jsem si kněžský oblečení, růženec, kříže a další náboženský serepetičky. Nakonec jsme vytáhl svou pistoli a položil jsem ji vedle postele. Satan se díval střídavě na mě a na pistoli. Sedl jsem si na zasviněnou postel přímo k šelmě. Nějak jsem tušil že mi zatím neublíží.
,,Tak co po mě chceš?" zeptal jsem se rusky. Satan se zasmál, škubnul hlavou a rusky zařval. ,,Ty nevíš knězi? Ksakru, ty si nevzpomínáš?" ,,Myslím, že ne..." ,,Nemysli blbe! Vzpomínej, od čeho máš tu palici." ,,Nikdy jsem nevymítal démona z vyšší hiearchie pekla." řekl jsem naprosto v klidu a démon nadlidsky zařval. ,,Ty nulo blbá! Vymítalo mě hodně knězů, ale od tebe to sakra bolelo. Bolelo to jako čert." a chrochtavě se zasmál. Taky jsem se musel zasmát nad jeho slovní hříčkou. ,,Čemu se řehníš? Přijde ti to snad vtipný?" vyjel Satan. ,,Drž už konečně tlamu a řekni mi, o co tady jde. Na rovinu. Nemám čas tu s tebou hrát hru na hádanky. Taky se na tebe můžu vykašlat a šupem tě poslat zpátky pod zem ty srandysto vypatlanej." zpražil jsem ho, parchanta jednoho. Ďábel mocně zavrčel a zařval tak silně, až se celej brloh otřepal v základech. ,,Ty blbče svatej tam nahoře, slyšíš to? On si to fakt nepamatuje!" ,,Uklidni se pekelníku a mluv už!" Démon se zase chrochtavě zasmál a odplivl si. ,,Nic ti neřeknu knězi, sám si vzpomeneš až se příště uvidíme. Teď není ten správný okamžik. Pak zaplatíš za moje utrpení.." Bože, to je ale zákeřnej pablb. ,,Tak v tom případě..." začal jsem a otočil se pro pistoli ,,...tě už nepotřebuju..." dořekl jsem a otočil se zpět. Postel byla prázdná. No, hodně jsem byl zmatenej. Postel špinavá, pouta visela z postele dolů, ale tělo nikde.
,,Tak co." zeptal se tiše Henry když jsem vyšel z brlohu ven, kde už bylo vše normální. Vzduch byl čistý, hmyz zmizel a řeka byla průzračná. Takže asi doopravdy zmizel.
,,Tak nic." odpověděl jsem jen a měl jsem silný tušení, že toho dacana ještě uvidím.
A že to bude tentokrát o život.