Autorka: Táňa Tomková

Jmenuji se Lena Martinová a jsem jednou z mnoha studentek vysoké školy. Nikdy jsem nedostala kopačky. Vždycky jsem to byla já, kdo vztahy ukončoval, až do jednoho prosincového rána. To ráno mi dal kopačky můj stávající přítel Lukáš Světlý. Lukáš měl všechny vlastnosti, jaké by můj partner měl mít. Byl vysoký, měl široká ramena, byl milý, usměvavý, oblíbený. 

Bylo to naše čtvrté rande, myslela jsem, že se posuneme dál. Očekávala jsem to, ale místo toho:

„Víš, není to tebou, Moniko, ty za to nemůžeš. Jsi krásná, žádaná a úspěšná…“

 „A právě proto, že jsem krásná a úspěšná, tak mi teď dáváš kopačky?“

„Moniko, jak už jsem řekl, není to tebou, jen prostě jsem tam necítil to souznění. Ale můžeme zůstat….“

„Ne, neříkej to slovo kamarádi, na to já ti kašlu. Jsi ubožák, budeš litovat .“ Řekla jsem mu a pak jsem křápla dveřmi od jeho bytu. Domů jsem dojela v rekordně krátkém čase. V pokoji jsem rázovala sem a tam a přemýšlela jsem, jak bych se Lukášovi za jeho odmítnutí pomstila. Ale nic z toho, co mě napadlo, se mi nezdálo dost dobré.

Až druhý den. Měli jsme zrovna přednášku z práva, vůbec nevím, o čem byla, ale v aule, kde přednáška byla, o jednu řadu přede mnou seděla Aria Zímová. Byla to taková šedá myš. Brunetka, co se oblékala  tzv. jako stará mladá a ještě k tomu z minulého století. 

Když jsem ji tam viděla, v tu chvíli se zrodil můj ďábelský plán.  Kamarádka, která vedle mě seděla, do mě dloubla loktem. 

„Co je, proč tak zíráš na Zímovou?“

„Ale, je mi tý chudinky líto. Podívej se, jak je ošklivá.“

Moje kamarádka vyprskla smíchy. „Tý by bylo líto každému. Představ si, že ta ubožačka si dokonce dala inzerát na seznamku. Copak si myslí, že by ji někdo chtěl.“ Řekla a zase vyprskla smíchy. 

Díky této informaci jsem mohla okamžitě po tom, co jsem dojela domů, začít uskutečňovat svůj ďábelský plán.  Vytvořila jsem si falešný profil jako Lukáš a odpověděla jsem na Ariin inzerát. Poté jsem napsala Lukášovi jako Aria, ale tentokrát na jeho email. Napsala jsem mu, že mám zájem o přihlášení se do jeho plavecké soutěže. Pak už mi jen zbývalo čekat, až se ti dva chytí.

Lukáš mi odepsal, že je to omyl, že on žádnou plaveckou soutěž nepořádá, ale že mi plavání schvaluje, že je to skvělý sport, že on sám ho má rád. 

Aria zase byla štěstím bez sebe, že jí někdo odepsal na její inzerát.

Tak jsem si s těma dvěma dopisovala zhruba týden a pak přišlo na výměnu fotek.  Aria poslala nějakou, kde byla v nějaké kavárně s knihou v ošklivém plášti. Byla jsem vděčná, že dnes už se na internetu dají najít různé fotky. Našla jsem tam jednu moc pěknou brunetku s rudou růží a tu jsem poslala Lukášovi. Chápejte ze zcela praktických důvodů. Kdybych mu poslala pravou Ariinu fotku, nikam by ji pozvat nechtěl.

Arie jsem poslala fotku Lukáše tentokrát pravou.  Ta zas nechápala, co na ní tak pěkný kluk vidí. A tak jsem si vymyslela, že na ní vidím její výjimečnost. To, jak je vtipná inteligentní a krásná uvnitř a jiný podobný nesmysly, co holky jako ona chtějí slyšet.

Lukáš se chytil přesně tak, jak jsem předpokládala, okamžitě se chtěl s Ariou setkat. A jako vhodné místo pro setkání nevybral žádné jiné než školní ples. Nejprve jsem byla naštvaná, na ten jsme měli jít spolu, alespoň já si myslela, že půjdeme spolu. Ale pak jsem se musela usmát, ten kluk mi neskutečné nahrál.  Dohodla jsem se s ním, že se sejdeme až tam a poznávacím znamením bude rudá růže stejná jakou mám na fotografii.

Přesvědčit však Ariu aby šla na ples už tak jednoduché nebylo. Vůbec se jí tam nechtělo. Říkala, že na takové akce není zvyklá chodit. Až když jsem jí napsala, že všichni budou mít masku a šaty z poloviny 18 století. Souhlasila. 

Rozesmála jsem se na plné kolo a zatočila jsem se na židli. Byla to dokonalá pomsta. Zvláště když tématem našeho plesu byla nenovější móda a ne móda osmnáctého století.

Druhý den před plesem jsem si na sobě dala hodně záležet, své blonďaté vlasy jsem si nechala vyčesat do složitého účesu. A na sebe jsem si vzala krásné modré šaty, jež ladily k mým očím. Mirek, který mě vyzvedával, jen obdivně hvízdnul, a tak mi bylo jasné, že se mi povedlo, co jsem si předsevzala. 

Když jsme dorazili na ples, poslala jsem Mirka napřed a zapovídala jsem se u vchodu se svou kamarádkou Dianou. Vše to bylo jen na oko, ani jsem neposlouchala, co mi říká, jen sem čekala, až dorazí Lukáš a Aria. A opravdu za chvíli jsem uviděla Lukáše nervózně postávajícího s rudou růží u vchodu. Za chvíli se objevila Aria, na sobě měla rudé korzetové šaty se sukní do zvonu. Vlasy měla stažené do příšerného uzlu, brýle vyměnila nejspíš za čočky, aby mohla mít černou škrabošku na očích. 

Všichni na ni koukali a smáli se, někteří si ji fotili a hned dávali fotky na sociální sítě. Na Arie bylo vidět, že se jí chce brečet a nejradši by utekla, ale pak si všimla Lukáše stojícího u vchodu, popadla sukni šatů a rychle, ale důstojně došla k němu. Viděla jsem, jak tam gestikulují a něco si vysvětlují. Teď přišla moje chvíle. 

Omluvila jsem se Dianě a přispěchala jsem k Arii. „Jé, já nevěděla, že chodíš s Lukášem, tak snad vám to vyjde. Otočila jsem se a když jsem míjela Lukáše, neodpustila jsem si poznámku: „Tak snad tam bude to souznění.“

Nato jsem odešla a nechala je tam oba stát. Na parketu mi to ohromně šlo. Připadala jsem si, jako by mi patřil celý svět a nic nebylo nemožné. Má pomsta chutnala sadce.  Ne však na dlouho. Zakopla jsem a málem bych upadla, kdyby mě Mirek pevně nedržel. Zahlédla jsem totiž Lukáše jak tančí s Ariou.

Všichni se na tu podivnou dvojici dívali. Nakonec přestali tančit a rozestoupili se kolem nich do kruhu. V tu chvíli mi má pomsta zhořkla v ústech, když jsem viděla, jak všichni počkali, až ti dva dotančí, zatleskali jim a pak se k nim přidali. Dokonce některé holky chválily Arie šaty. Bylo to tím, že byla s jedním z nejoblíbenějších kluků školy. Nemohla jsem se na to dívat, odešla jsem.

Druhý den jsem se na chodbě potkala s Lukášem. Chtěla jsem ho rychle minout a zmizet z jeho dohledu. Ale on mě chytl za loket. Ne zrovna jemně mě otočil k sobě, zpříma se mi podíval do očí a řekl:

„To, co jsi udělala, bylo nízké a ubohé. Měla jsi pravdu, my dva bychom nemohli být přátelé. Protože já s lidmi jako jsi ty nechci mít nic společného.“ Pak mě od sebe odstrčil. Ještě jednou se na mě podíval svýma šedýma očima a jeho pohled byl tvrdý jako ocel. Poté odešel.

O pár týdnů později, když jsem se šla projít do parku, jsem tam uviděla Lukáše, jak hraje frisbee s partou lidí. Mezi nimi byla i Aria. Ta právě ten létající talíř chytila Lukáš jí chytil kolem pasu a stáhl ji sebou na zem, oba dva se přitom smáli.