Autor: Miroslav Koštiál

,,Co si představíte pod pojmem spalovač knih?" zeptal se starý knihovník svého pomocníka a upřel na něj své oči. ,,Asi bych řekl... muž nebo žena, pálící nesvaté knihy, plné hříchů a slovům proti bohu" odpověděl. Knihovník zakýval hlavou a začal se přehrabovat ve starých svazcích za sebou. ,,To co říkáte je klasická náboženská verze," otočil se, ,,ale pravda je ještě mnohem hlubší, dovolte mi vám povědět krátký příběh o spalovači, který navštívil toto město."

Musím utéct. Říkal si neustále Jan Orlíček běžící nočním městem Vdavcov. Ulice byli prázdné a kromě něj zde již nikdo jiný nebyl. Neohlížel se, bál se toho co by mohl uvidět. Jediné o co mu teď šlo byla záchrana vlastního života. Na chvíli se zastavil aby nasbíral síly k dalšímu běhu. Vydýchal se a už byl připravený běžet, když ucítil nůž na svých zádech. ,,Už mi nikam neutečeš drahý", ozvalo se za ním. Jan se pomalu otočil. Před ním stála žena, v noční košili a s nožem v ruce. Její hnědé vlasy padaly až na zem a ve tváři měla výraz, který ukazoval naprostou spokojenost. Vypadala tak nevinně a při tom se na ní zdálo něco nebezpečné. ,,Kdo jsi...já...nerozumím tomu...co po mně chceš...proč mě nenecháš být?," spadl na zem a zoufale se snažil odplazit pryč od ní. ,,Protože tě miluju, a chci abychom spolu byli napořád," pozvedla nad něj nůž, ,,musím pro to něco udělat." Švihla nožem směrem na mužovu hruď. Ozval se zvuk nárazu kovu na kov. Jan otevřel oči a před ním stál muž. Bylo mu něco kolem třicítky, měl černé vlasy, na sobě kabát, brašnu a v ruce svíral železnou hůl, kterou nyní blokoval nůž ženy. Žena odskočila a její výraz se změnil z nevinnosti na naštvanost. ,,Kdo jsi?" zasyčela na něj. Muž se pomalu otočil k Janovi. ,,Máte rád knihy, že?" zeptal se a pokračoval, ,,nemáte teď čirou náhodou nějakou u sebe?" Jan se začal zmateně přehrabovat v kapsách. Byl vystrašený a zmatený a tak ani nemyslel na to na co by mužovi byla kniha. Opravdu po chvíli hledání objevil v kapse bundy malou knihu, akorát do ruky, kterou si dnes ráno koupil. Jmenovala se Věčná láska. Pomalu jí podal muži. Ten se na ní chvíli zadíval a pokýval hlavou. Pak si šáhl pro něco do kapsy. Mezitím se žena začala rozbíhat s nožem v ruce proti muži. Konečně našel to co hledal. Vytáhl malý pozlacený zapalovač z kterého jakmile ho otevřel vyšlehl modrý plamen. Žena už byla skoro u něj. Přenesl knihu nad zapalovač a ta během chvíle začala hořet. Ve chvíli kdy začala hořet kniha žena spadla na zem. Křičela a mlátila kolem sebe. Jan se na to díval a nechápal co se před ním děje. Z ženy vyšlehly plameny a zahalily její tělo. Když se po pěti minutách rozplynuly, kromě prachu z ní nic nezbylo. ,,Co jste to udělal...vy jste jí zabil?“ zeptal se stále zmatený Jan. Muž k němu došel, hodil mu ohořelé zbytky knihy k nohám a řekl: ,,Pouze jsem jí vrátil tam kam patří, některé knihy obsahují příběh a jiné ho tvoří. A na takové knihy jsem tu já a moji kolegové.“ Po tom co to muž dořekl pomalu odcházel pryč. Jan se postavil a zakřičel za mužem: ,,Děkuji vám za záchranu, mohu znát vaše jméno?“ Muž se zastavil a otočil se na Jana. ,,Spalovači knih nemají jména,“ řekl a pokračoval dál. Jan tam ještě chvíli stál a přemýšlel nad tím co se stalo. Pak se vydal domů.

,,Pěkný příběh,“ řekl po dokončení vyprávění knihovníkův pomocník, ,,ale jen těžko se mu dá uvěřit.“ Knihovník si sedl na křeslo, které měl u stolu. ,,Věřte si čemu chcete mladíku, ale díky němu jsem pochopil skrytý význam příslový: Nesuď knihu podle obalu.“zasmál se. Pomocník jen nevěřícně zakýval hlavou a dal se zpátky do práce s urovnáváním knih. ,,A jak vlastně víte že se to stalo?“ zeptal se ještě knihovníka. Ten neodpověděl. Jen zavřel oči a po chvilce ze stolu vytáhl malou jmenovku, která se dává na stoly aby se vědělo kdo za ním sedí. Pomocník přišel blíž aby si mohl přečíst jméno. Stálo na ní Jan Orlíček, knihovník města Vdavcov.