Autorka: Kateřina Hajňuková

Seděla jsem na nádražní lavičce. Foukal lehký vánek, který si pohrával s mými vlasy. V uších jsem měla sluchátka, ve kterých hrála hlasitá hudba.  Nevnímala jsem text. Vnímala jsem tu melodii a usilovně jsem se snažila zastavit slzy, které mi stékaly po tvářích a pálily mě v očích. Třásly se mi ruce a vsadím se, o co chcete, že kdybych měla mluvit, tak by se mi hned prvním slově zlomil hlas. Ani nevím, jak se to všechno mohlo odehrát tak rychle. Nedokázala jsem to pochopit. 

,,Lenko?‘‘ zašeptal tichý hlas dívky.

Mlčela jsem. Neměla jsem sílu odpovědět. Ten hlas jsem znala. Patřil mé nejlepší kamarádce Kamile. Ona jediná věděla, co se stalo. Stejně tak jako ona jediná věděla, kde mě najít, když je mi nejhůř. Věděla o mně všechno. Věděla, jaký jsem měla vztah s rodiči a jak moc jsem je měla ráda. Věděla, že ona, můj kluk, naše skupinka a moje rodina pro mě vždycky znamenala všechno. 

,,Lásko?‘‘ přidal se hlas Denise. 

Zavrtěla jsem hlavou a rozbrečela jsem se ještě víc. Přišel ke mně a klekl si. Pevně mě objal. ,,To bude dobrý, neplakej,‘‘ snažil se mě uklidnit.

,,Nic nebude dobrý. Přišla jsem o svý milovaný rodiče! Měli autonehodu,‘‘ zaprotestovala jsem a zlomil se mi hlas. 

Slyšela jsem, jak Denis nahlas polkl. ,,Leni, je mi to moc líto. Měla jsem je moc ráda. A vím, že jsi je milovala. Navždy budou v tvém i našem srdci,‘‘ zašeptala Kamča.

Podívala jsem se na ní. Chápala jsem, kam tím míří. Budou navždy v mém srdci, dokud neumřu já a pak s nimi budu napořád.  ,,Já vím,‘‘ zašeptala a sklopila jsem oči.

*-*-*-*

Následující měsíce pro mě byly nejtěžší v celém mém životě. Bydlela jsem u babičky, která si mě vzala do péče a se vším mi pomáhala. Starala se o mě jako o své dítě a nikdy jí nic z toho nezapomenu a vždy tu budu pro ni, tak jako ona pro mě. Kromě babičky jsem tu měla i Denise a Kamču, kteří pro mě byli velkou oporou a vlastně jenom díky nim, jsem se z toho tak rychle dostala a zvládla jsem to. Jedno, ale vím určitě- na své rodiče, nikdy nezapomenu. Navždy budou mým vzorem a vždy jim budu děkovat za to, jak se o mě starali. Mám je ráda.