Autorka: Zuzana Osobová

"Opět se zvětšila!" Tahle slova byla slyšet že všech stran. Ve výzkumném středisku Časoprostorové trhliny Omega pracovalo jen málo lidí, ale byli to ti nejchytřejší, které svět poznal. Luky byla zrovna ve skladu, když se trhlina ještě víc zvětšila. Musela se urychleně evakuovat, jinak by hrozilo, že trhlina pohltí její tým. Luky ještě rychle sebrala data ze záložního počítače na palubě a pak už uháněla k turbo výtahu.

Když doběhla do centrálního uzlu, počítač začal hlásit, že se podařilo trhlinu dostat zpět pod kontrolu. Uklidnila se. Kdyby se trhlina rozšířila po jen jedné palubě, byl by problém.

Stačil by potom jeden výboj a bylo by po stanici.

"Konečně si přišla, Luky!" Z Dela sršelo štěstí. "Dostali jsme ji pod kontrolu. A už můžeme cestovat. Skvělé, že? "

"Si snad děláš srandu!" Luky byla zaskočena." A do jakého období se vydáme jako první?

Napadlo mě, že bychom mohli zaletět do antického Říma podívat se na Coloseum, když bylo ještě celé. "

"No, velitel budeš ty a můžeš se rozhodnout. Znalec bude Elisa a jako doprovod půjde Horn a Jake."

"Ty nepojedeš, Dele? "

"Ne, mám hrůzu z toho, že bych se nemohl vrátit. Historie je jedna velká neznámá."

Stála oblečená v ochranném obleku a přes to měla hozený kus látky. Prý je to oblečení. O chvíli později dorazil Horn a pak i Elisa s Jakem.

"Proč s sebou táhneš ty papíry? Na zapisování máme deník," zeptala se Elisy.

"Protože v té době bylo normálnější psát, než mluvit do jablka,“ zasmála se Elisa.

"Tak se omlouvám, že deník na sebe vzal podobu jablka." usmála se Luky. Možná proto, aby ze sebe setřásla strach. Aplikovali výcvik a nejméně tisíc simulací, ale naživo to je něco jiného. Vkročila do trhliny první. Jako by byla na kolotoči točícím se rychlostí světla. A pak už byl jen skok do světla.

"Tak jak bylo v Římě?" zeptal se Del, když se vrátili.

"Skvěle. I když se divím, že na nás neposlali doktory a psychiatry," zasmála se Luky.

"Proč? A mám pocit, že tehdy psychiatři ještě nebyli," řekl Del.

"Protože není normální mluvit do jablka, hrušky nebo v co se ten deník přetransformoval.

Pak tam chodit městem s kusem dřeva před očima a říkat - začít nahrávat/končit nahrávání - nebo stát před Coloseem a zubit se do klacku. A něco jsem ti přivezla."

Položila před Dela kus kamene. Kus kamene z Colosea. Vzal si ho zaraženě do ruky a prohlížel si ho.

Možná z něj nasával historii. Možná ale jen přemýšlel, kolik bláznivých zamilovaných holek přivezlo za staletí výletů do historie svému klukovi podobný suvenýr, že z Colosea zbyly jen rozvaliny.