Autorka: Zuzana Osobová

Leila si vykračovala po anti-gravitační plošině ve svých azurově modrých plavkách. Přes rameno měla ručník a v ruce brýle. Před ní se cesta objevovala a za ní mizela. Bylo to jako v těch pohádkách, které si četla jako malá. Takhle došla až k nejvyšší levitující nádrži a ještě pár pater nad ni. V patře x-065 už čekal Ross.

„Připravena plavat se žraloky, úhoři, murénami a perutýny?“ zeptal a uchechtl se. Leila po něm hodila zlý pohled.

„A co takhle delfíni, klauni a sufie? Copak ty sis zabral ty?“

„Ne. Přece víš, že já mám dole přednášky. Do vody mezi ty ryby a obojživelníky bych nestrčil ani nohu. Dnes tu máme školku. Udělej pár salt a jiných akrobatických kousků.

Tady máš artibreather.“ Ross jí podal dýchací přístroj. Leila si ho vzala a dala do úst. Hned se zapnul a fungoval tak, jak by měl. Leila ukázala na Rosse palec nahoru a skočila do nejvyšší nádrže. Těsně kolen ní proplul rejnok. Leila se otřásla zimou. Brr.

Ross mezitím sešel dolů a šel pro školku. Děti ze školky nechtěly jeho výklad vůbec poslouchat. Víc si hleděly svých foťáků.

Leila se mezitím uklidnila a zkontrolovala artibreather. Vše šlo přesně, jak má. Pod vodou se jí dýchalo mnohem líp než nad vodou. Tam cítila tu slanou vodu a jemňoučký prach.

Teď už vyrazila střemhlav proti dnu. Gravitace, která držela vodu v nádrži, jí nedělala problém. Překonala ji během okamžiku. Pak propadla a ucítila vzduch kolem sebe.

Se saltem „spadla“ do další nádrže. Kolem ní se hned sjednotilo několik klaunů. A pak celé hejno. Plavala s nimi kolem jedné skleněné stěny nádrže, na které byla spousta sasanek a korálů. Zapnula trysky, které měla přidělané na nohách, aby dohonila hejno. Pak ostrým pohybem změnila směr a proplula jiným hejnem klaunů. Kdyby neměla naučenou celou nádrž nazpaměť, tak by určitě narazila do sochy mořské panny. Takhle se jí s elegancí vyhnula a přidala se k dalšímu hejnu.

Děti už si jí asi všimly a nadšeně si i fotily. Leila se nad tím jen pousmála. Použila gravitační zrychlení a nechala se vymrštit do vyšší nádrže. Při letu udělala další salto. Pomocí trysek se dostala až do nádrže a tam se chytila kolem plujícího žraloka. Věděla, že jí neublíží. Spolu s dalšími žraloky ukázala boj o kořist. Plula se žraloky a hrála si na jednoho z nich. Šlo jí to dobře.

Potom „spadla“ mezi delfíny. Na ruce, kde měla opevněný zaměstnanecký náramek, zmáčkla jedno tlačítko a do vody spadl duhový míč. Hned se ho snažila ukořistit, ale delfíni byli rychlejší.

Celý tento výstup zakončila zdařeným saltem vzad a hvězdicí.

Na obědě si k ní přisedl Ross.

„Děti z tebe byly nadšené. Ale dle mého bys měla zapracovat na konci,“ řekl a zasmál se.

„Dík. A dík. Doufám, že tě děti aspoň trochu poslouchaly,“ odvětila Leila s ironií v hlase.

Poklonky ji nezajímaly. Doufala v další návštěvu. Čerstvý vzduch, který směla pod vodou dýchat, byl totiž její plat.