Autorka: Eliška Lörinczová

Ten den by se dal dokonale popsat jedním slovem: bílý. Sníh vše zakryl a obloha vypadala jako z apokalyptického filmu. Zvuky všedního života zmizely bůh ví kam. Nikde ani sebemenší známka života.

Vlastně až na jednu. Na zamrzlé lavičce seděla dívka. Nehýbala se a ­co je důležité­ nemluvila. Ona totiž nikdy nemluvila. Ani když chtěla, ani když musela.

Určitě někoho takového znáte, nebo jste o nich alespoň slyšeli. Jsou to lidé, kteří slyší urážky, ale nemohou se bránit. Ti, na jejichž názor se nikdo neptá. Bytosti beze slov. A přesně taková byla dívka na lavičce.

Přes vše zlé a nespravedlivé, co za svůj zatím krátký život zažila, však byla usměvavá a měla radost ze života. Nechápala, proč se utápět v sebelítosti. Na to, aby se topila, jí stačila lítost lidí kolem ní.

A ani teď, sama v pevném objetí s tichem, se nelitovala. Prostě jen tiše seděla, jako nehybná postava v obrazu.

Zasněžený obraz však najednou ožil. K lavičce přišel kluk zabalený v tlusté péřové bundě.

"Můžu si přisednout?" zeptal se. Dívka přikývla a dál se oddávala tichu.

Kluk v tlusté bundě se tedy posadil. Očividně nehodlal mlčet.

"Jak je?" ptal se zase ten podivný kluk. Dívka jen zvedla palec a usmála se. V očích nepřítomný výraz.

"To jsem rád,že ti je dobře. Já totiž docela mrznu." oznámil kluk a ještě víc se zachumlal do bundy. Dívka nevypadala,že by se měla do rozhovoru. Kluk se ovšem nehodlal jen tak vzdát.

"Ty toho moc nenamluvíš,co?"

Dívka opět jen kývla a dál se usilovně věnovala nic nedělání.Možná mu chtěla odpovědět, ale nemohla. Už si zvykla na ticho i na to,že jí všichni mají za nepřítele. Ona je nepozdraví a už je ta špatná.

Tenhle kluk byl ale jiný než ostatní. Věděl, že slova nejsou důležitá.

A tak se kluk přidal k dívce.

Mlčeli.

Mlčeli spolu.

A světe div se, ono to stačilo. Když se dívka zvedla z lavičky, kluk se také zvedl a šel s ní. Šli bok po boku, i když nevěděli kam to vlastně jdou. Kluk se na směr zeptat neodvažoval a dívka nemohla. Ale stejně šli. Dva cizí ranění lidé. Jeden bez řeči, druhý bez srdce. V tichosti slavili své nevyslovené přátelství.