Autorka: Anna Zelenková

Malý koloušek ležel s obvázanou nohou ve směšně malém výběhu. Byl zmatený.

Vzpomínal, jak před několika málo dny byl svět ještě v pořádku. S maminkou běhal po lesích, hladově pil její mléko. Smrt pro něj byla něco nepředstavitelného. Něco abstraktního. Byla pro něj vzdálená.

Jednou spolu vyrazili k jezírku. Už dlouho tam nebyli a slunce nemilosrdně pražilo, takže voda z trávy jim nestačila.

Jak byli zvyklí, vydali se po zvířecích cestičkách. Přišel nejtěžší bod jejich výpravy. Překonat širokou-šedou-řeku-bez-vody. To znamenalo přeskočit šedé-studené-věci a rychle utíkat. Otevřený prostor obvykle zvířatům na klidu nepřidá.

Kolouškův a o několik desetin sekundy i matčin bystrý sluch zachytil velké-dvounohými ovládané-zvíře. Malý koloušek tento zvuk neznal a matka ho poznala pozdě. A to se jí stalo osudným.

Vystrašené mládě se dívalo, jak velké-dvounohými-ovládané-zvíře narazilo z boku do maminky a samo pocítilo drsný náraz do přední nožky. Jako obvykle bylo matce po boku.

Samici odhodil náraz na kapotu, kde teď ležela, nejevíc známky života. Koloušek zůstal roztřeseně stát, ale ve zraněné nožce mu bolestivě cukalo.

Mladé zvíře nevnímalo rozrušené Dvounohé a běželo se podívat, co se stalo mamince. Nejprve ji pořádně očichalo. Voněla pořád stejně. Mládě prozatím ani nevidělo žádnou krev.

Olízlo matčin čenich. Zůstala strnulá, s očima vyvalenýma v posmrtné hrůze. Až teď si mladý koloušek všiml, že ze strany, na které samice leží, teče červená kapalina. Krev.

Vyděšený kolouch se rozhodl utéct, ale po dvou krocích se pod ním zraněná noha podlomila. Pokoušel se zvednout, ale marně. Pořád nedokázal chodit po třech nohách. Z posledních sil se doplazil zpět k mrtvé samici. Byl rozhodnutý, že pokud musí zemřít, zemře u ní.

Po chvíli, slunce neurazilo skoro žádný kousek své pouti, se kolem objevilo víc velkých dvounohými-ovládaných-zvířat.

Jeden z nich držel v ruce dlouhou černou zahnutou větev. Jakmile se mládě pokusilo hnout, udělal nějaký pohyb a zmatek kolem mláděte se proměnil v tmu. Černější, než jakákoli noc v lese.

Když byla konečně tma pryč, mláďátko se objevilo vyhládlé a zesláblé v malém výběhu. Sotva se probudilo, přišla k němu Dvounohá s jakousi bílou věcí. Obrátila ji, několik kapek bílé tekutiny káplo na zem. Mládě ucítilo mléko a hladově se na něj vrhlo.

Tak to nějakou dobu šlo. Jeho nožka bohužel nebyla v pořádku, takže mládě zůstávalo vevýběhu čím dál tím déle a plně věřilo Dvounohé s mlékem.

Malý koloušek ležel s obvázanou nohou ve směšně malém výběhu. Byl zmatený.

Proč ti, kteří mu vzali maminku, mu nyní pomáhají? Jeho malý mozek to ne a ne pochopit.

Proč? Proč mu pomáhají?