Autorka: Denisa Černá

Postavili jsme si továrnu. 

Byla šedá, byla čtvercová, byla stejná jako miliony dalších továren. Měla speciální vlastnost – neplivala oblečení, chemicky upravené jídlo ani elektřinu. Plivala roboty.

„Můžu si s váma hrát?“

„Ne.“

„A proč?“

„Protože jsi divná. Jdi pryč, my si s divnýma lidma nehrajeme!“

Běžící pás se nikdy nezastavil. Robot za robotem, jeden po druhém vycházejí z továrny, šťastni, že jsou neviditelní. Mají čtvercová těla. Čtvercové dny. Po nějaké době čtvercové sny. A po delší době sny nemají.

„Proč máš další trojku?“

„Ale mami…“

„Podívej se na tu tvou kamarádku, ta trojku nemá!“

Materiál na roboty se do továrny dodává pravidelně každý rok. Je barevné. Strojvůdci si dávají velký pozor, aby takové nezůstalo. Chce to řád, chce to pravidla, chce to jednoduché uspořádání do jednoduchých ocelových šuplíků! A pevně je zamknout na klíč. Jen aby se žádný robot nedostal tam, kam nepatří. To by bylo nepřirozené. Moc… moc jiné. 

„Pane bože, podívej se na sebe!“

„Co je se mnou špatnýho?“

„Viděla jsi někdy svoje hadry? Oblíkáš se jak moje babička!“

Mají naprogramované mozky. Všichni do jednoho. Vidíte jim to na očích. Prázdný pohled – dveře k prázdné duši. Ke čtvercové duši. Tlačí svoje sny do rohů, aby se na ně nemuseli dívat. Vstát, nežít, spát. Jsou na to už zvyklí. Roboti přece žít nemohou.

„Ty chceš jít na vejšku do zahraničí? To jako fakt?“

„Fakt.“

„Jednou z tý naivity třeba vyrosteš, ty snílku.“

Míjejí se na ulicích, ale nevidí se. Každý robot si jde za tou prací, kterou mu tenkrát v továrně přiřadili. Potom se vrátí domů, a pokud je už dostatečně šedý, nakoupí si materiál a pošle ho do továrny na zhotovení. To aby měl velkou šťastnou rodinu. 

„Přemýšleli jste někdy o tom, proč vlastně existujeme?“

„Ne.“

„Přece musí být důvod, proč tu jsme…“

„Hele, přemýšlelas někdy o tom, že by ses šla léčit?“

Sedím na chodníku před továrnou. Na sobě mám robotí vestu jako všichni ostatní. Chodí kolem mě a nevšímají si mě. Nemají důvod myslet si, že jsem jiná. Vždyť vypadám stejně jako oni. 

Kruhová duše se ve čtvercové vestě těžko poznává. Mám strach, že mému kruhu brzo narostou okraje. A proto si z něj pro jistotu udělám sněhuláka. 

Jenže tenhle sněhulák je jedinečný. Můj sněhulák neroztaje ani v tom nejparnějším létě. A je tu ještě jedna věc, kterou na něm miluju.

Každá jeho koule má jinou barvu. A puntíky.