Autor: Tomáš Novotný

Náš učitel na matiku má hlavu jako meloun, nos jako rajče a fyzičku asi jako brambora. Když jsem ho poprvé viděl, tak se téměř kutálel jako pomeranč ze schodů.

Bylo nepříjemné, když nás nachytal na švestkách. Vždy, když se rozzuřil, dopotácel se svou bramborovitou chůzí k mojí lavici, zrudl jako jablko a začal křičet stejně kysele jako citron. Když zmodral jako borůvka, přestal.

Když se špatně vyspal, měl v obličeji barvu limetky a mluvil hořce jako celer. Poté se opět ztěžka vrátil na svou židli, kde se usadil jako dýně.

O tři lavice doprava a jednu dopředu seděla jistá Rebarborka Salátová, která byla neobyčejně hezká, ale přátelila se s Tondou Lilkem, který neustále smrděl jako česnekový dech a byl nechutný víc než růžičková kapusta. Jeden čas jsem za nimi dolézal, ale k ničemu to nebylo, došlo mi, že jsem ostrouhal mrkvičku. Nebudu jim přece dělat křena. Základku jsem si příliš neužil, bylo to jako sníst nezralé jahody.