Autor: Čeněk Malík

Bylo ráno druhého dne a přede mnou byl výstup mého života. Vrchol hory se zvedal do nesmiřitelných výšek bělostné hrůzy.

Teď se dělili muži a ženy od slabochů. Tady se třídí zrno od plev… tady, v kuchyni, před hromadou zaschlého nádobí z minulé noci.

Vyzbrojen jen houbičkou, jarem a jedním červeným kartáčem, zhodnotil jsem své šance. Bolestně jsem si uvědomoval absenci myčky. Naše cesta tedy musela vést tím hrbolatým směrem – tam, kde leží krev, pot, slzy a bubliny ve dřezu.

Mé síly už byly z velké části vyčerpány výstupem do základního tábora. Včera jsem kalil do tří. Mělo mi tehdy dojít, že čas zúčtování přijde.

Měl jsem do poslední chvíle pár druhů, ale většina zbaběle utekla na úpatí téhle hory. Nejčastěji taxíkem. Pár jich ještě vyspávalo na mém gauči, ale od těch jsem pomoc nemohl očekávat. Jen jeden ještě stojí po mém boku. Abstinent.

Pouštíme se do toho. Bubliny létají všemi směry. Rámus vody je téměř ohlušující, ale nevzdávám se ani na moment. Petrifikované zbytky omáčky mě neděsí… moudře jsem si je dal dospod a nechal je odmočit. Beru do ruky předposlední talíř… už skoro vidím dno té hory.

Cák!

Lapám po dechu. Voda se odrazila od zrádného záhybu, proud mě téměř utopil, než jsem to zavřel. Setřesu ze sebe zbytky pěny. Zpátky do práce, nehledím na štípaní v očích. Je to od světla. Slunce venku vyšlo.

Jistí mě kamarád-abstinent s útěrkou, který to všechno sází do skříně. Už padlo i pár střepů mezi nás, ale není to nic, co by nahlodalo přátelství ukované ve výhni nepřízně.

Je hotovo. Dílo je dokonáno-

„Kámo…“

Z obýváku se potácí první probudivší se pártyhárd.

„Já se fakt vomlouvám…“

Vzdychám, už tuším, co bude následovat.

„Máš uplně zeblitou a podělanou koupelnu…“

Tam, kde měl být vrchol, jen se zaleskne rovinka na čistém porcelánu. Je tu jiný porcelán, vyšší a špinavější, který je třeba vyčistit.

Beru do ruky mop. Jeden pohled na druha ve zbrani. Podám mu rukavice. Pořád ještě se drží a nevzdává. Kývnu na probuzeného, položím mu ruku na rameno.

„To je v pořádku. Chápu to.“

Jdu.

Pokud se nevrátím… vztyčte mi pomník s drátěnkou.

A zakažte těm kreténům, aby vždycky crashovali u nás.