Povidka - dila

Přihlášení

Registrujte se

0 1 (0 Votes)

Autorka: Monika Šurinová

„Spoutej mě.“ Vyzvala ho klidným hlasem.
„Ne, proč?“ V jeho modrých očích četla zmatek.
„Udělěj to.“
„Ne, nevidím jediný důvod.“
„Řekl jsi, že nevěříš mé lásce. Jsem pro tebe zrůda. Myslíš, že se nedokážu ovládnout. Sám jsi viděl, že nejhorší je to, když nejsem volná. Tak mě spoutej. Dokážu ti, že se mýlíš. Říkal jsi, že mě miluješ. Tedy, Eve jsi miloval…“
„Nestojí to za to.“ Cítila jeho strach a nerozhodnost. Srdce jí krvácelo pro ztracenou lásku, pro to, jak moc se v tom muži spletla. Nikdy by si nepomyslela, že je to pokrytecký zbabělec. Nerozhodně před ní stál, ruce v kapsách a v ní se vzedmula vlna hněvu. To pro něho se stala tím, čím byla a rozhodně si nepřipadala jako zrůda. Stala se bytostí magie, aby ho zachránila, ale pořád to byla ona. A nehodlala se nikomu omlouvat. Obzvláště ne jemu.
„Zbabělče!“ Zasyčela a otočila se k němu zády, aby nemohl vidět bolest v jejích duhových očích. Po dvou krocích ji však objali jeho paže a na zápěstí se jí objevila pouta.
„Nikdo mi nebude říkat, že jsem zbabělý.“ Zavrčel jí do ucha a otočil ji čelem k sobě. Upřeně jí hleděl do očí a snažil se nedat najevo strach. Ale ona ho cítila. Přišlo jí to směšné. Ona, drobná Eve, věčně chráněná svým přítelem Lucasem, ho teď děsila. A tak se začala smát. Vysmála se tomu, čemu říkal láska, a jediným pohybem přetrhla pouta. Její moc je obklopila. Jako by kolem nich začal zuřit uragán. A přitom se nikomu nic nestalo.
„Jsi větší zbabělec, než bych si kdy pomyslela, Lucasi! Tak teď pohleď na opravdovou lásku. Ctím se a miluji natolik, abych od tebe navždy odešla, protože ty si mou lásku nezasloužíš. Sbohem, snad jednou pochopíš, co má opravdovou hodnotu.“ Její slova mu zněla v uších, i když ona už byla dávno pryč.