Autor: Viktorie Šebelíková

Byl chladný podzimní večer a zlatavé listy zdobily Vinohradský hřbitov. Slunce se pomalu ukládalo ke spánku a poslední paprsky pohladily místní hroby, než nadobro zmizely. Jediný, kdo se ještě nechystal spát, byla postava zahalená v černé kápi. Pomalým, ale rázným krokem vykročila vstříc do hloubi hřbitova – náruče smrti. Tam, kde paprsky již nedohlédly, se ke zdi tiskla malá opuštěná kaplička. Skrývala jedno tajemství. Tajemství, jež bylo střeženo jen pár smrtelníky, a jež za žádných okolností nesmělo býti porušeno. To tajemství byla kniha. Ta kniha obsahovala jména všech zesnulých. Podrobný seznam, který se datoval mnoho let zpátky. Jenže to nebylo vše, byla začarovaná…Nebo zakletá, smím-li říct? Pokud, jste totiž vyškrtli jméno dávného nebožtíka a nahradili ho jménem člověka, jenž stále chodil po této zemi, neprohodili byste jen jejich jména, ale i jejich osudy. Byl to tak nebezpečný a nepřirozený postup vůči přírodě, že byl prvními strážci knihy přísně zakázán. Vracet do života dávno zesnulé a místo nich poslat nevinného člověka do hrobu se prostě vymykalo všem zákonitostem.

Naše postava měla za úkol knihu strážit každý podzim tak, jako to dělávala po celá desetiletí. Jenže tentokrát v ruce svírala pero. Rozevřela knihu a z kapsy vytáhla jméno jednoho kriminálníka. Rozhodla se probudit slavného spisovatele, za cenu života zlodějíčka z vězení. Cílem bylo od dávno zesnulého spisovatele dostat cenné informace, které by jí určitě zajistily povýšení v její práci. Listovala knihou skoro až na její začátek a začala psát. Chvíli vyčkávala a poté ucítila trhnutí celým tělem a záblesk. Chladná ruka se dotkla jejího ramene. Povedlo se.

,,Jak se jmenuješ?“ zeptal se skřehotavý hlas.

,,Mé jméno je Marie Bílá.“ Odpověděla roztřeseným hlasem.

Starý pán si vytáhnul z kapsy pero a začal listovat v knize. Pak našel, co chtěl. A začal psát.

,,C-co to děláte?“ roztřeseně povídá Marie.

,,Promiňte drahá, ale moji manželku jsem neviděl už léta a Vaše jméno, je jediné jméno živého člověka, které znám.“

A tak znovu pocítila trhnutí celým tělem, ale tentokrát už se neprobudila.