Autor: Nela Fabíková

Potřebuju nové oblečení. Ale sama šít neumím, nemám jak a proč. Hlavně mám dost
promenádujících se slečen a paní, které se nakrucují a sukně a halenky se všelijak lichotivě
hýbou při každém kroku, zatímco já tady sedím na střeše, docela nahá. Ne, že by to vadilo,
stejně jsem ve dne v noci neviditelná. Nejsem ale ledajaký duch ani hradní strašidlo. Nejsem
ani žádná nestyda, proto potřebuju šaty. A každý takový slušný duch přece potřebuje pěkné
šaty. Jenže nemůžu jen tak vtrhnout do obchodu, i když jsem neviditelná. Navíc potřebuju
něco jedinečného. Ani nevím, jak vypadám, možní proto toužím po nejkrásnějších šatech na
světě.
Už vím! Toulá se tady kolem spousta zvířat, tak je nějak zaměstnám, lenochy! Co by
se tady jen tak flákali? Bylo by velmi hloupé, kdybych je nechala se celé dny válet. Kočky mi
seženou látku. Ty, domácí rozdrásají ubrusy a povlaky na polštáře a pak mi je pěkně přinesou.
No a ty, co domov nemají, mi je pak pomůžou sešít svými drápky a kdyby náhodou nějakou
látku taky našly, vůbec bych si nestěžovala.
Á, zrovna kolem mě jedna jde.
„Hej, ty! Ano, ty!“ zakřičela jsem na kočku která vypadala, že každou chvíli vezme
nohy na ramena.
Nějakou pozornost se mi milostivě rozhodla věnovat a já jí sdělila svůj plán.
„A nezapomeň to vyřídit všem ostatním!“
Kočka zdánlivě pokývala hlavou a odešla.
Brzy se mi začaly hromadit kusy látky. Některé puntíkované, některé s proužky, ale
všechny krásné. A když samy látky takhle září, co teprve až z nich budou šaty. A to není
všechno! Určitě se celá tahle moje situace musela pořádně rozkřiknout, protože mi dnes
dokonce havrani přinesli pár plastových knoflíčků a straka dokonce jeden skleněný, pěkně
blyštivý. A vrabec mi našel jehlu, která nějaké paní musela vypadnout! No a hned další den se
mi poštěstilo a našla jsem niť, jen tak na zemi!
Hned jsem se dala do šití. Zpočátku to bylo těžké, ale pak jsem se do toho dostala! Ve
dne v noci jsem šila. Kočky mi drápky udělaly dírky na knoflíky a látku mi pomohly zkrátit.
Ptáci mi jednotlivé díly přidržovali, aby se mi pěkně šilo.
A pak už byly na světě. Moje vlastní šaty.
Nadšeně jsem si je na sebe oblékla, poděkovala svým pomocníkům a v záři měsíce
přeskakovala z jedné střechy na druhou. Připadala jsem si jako princezna…
Pozor! Kaluž!
Prudce jsem zastavila, abych si šaty hned nenamočila. Hele… Kdo je ta kráska
v odrazu? Sekne mi to! Ale co to mám na sobě za odporný hadr…? Pryč s tím! To už radši
budu nemravná.