Autor: Jiří Veselý

Vlasy
Kvůli  tobě  bych i zplešatěl
Svých hnědých vlasů bych se vzdal
Jenže já jsem prostě naletěl
Dávám ruce nahoru - bych se vzdal

Dvě ruce prázdné - bezbranné
Dvě naše hlavy bezradné
Druhá polovičko srdce mého
Jen schránka - pomíjivé lidské tělo

Do obálky vkládám dopis
Dopis plný naděje
Že zítra mi na nádraží
Někdo panák naleje

Němá slova bez významu
Konverzace o ničem
Kdybych měl furt dosti vlasů
Stal bych se já holičem

Jako Samson v nich měl sílu
Lásku v nich jsem uschoval
Však s posledním spadlým na zem
City své jsem pochoval

Věřím v marné lidské srdce
Věřím v nebe zalité
Červánky jak krůpěj krve
Jako pušky nabité

Střílím z pušky na slavíka
Rudou růži přinesl
Neb má smutkem bledá líca
Takhle dále nesnesl

Marnivost je opojení
Marnivost je propojení
Růžema jsme obklopeni
Přesto nejsme spokojeni

Pak to chybí
Pak to bolí
Jsou to chyby
V řekách ryby
Zmrzly - smažím filety

---

Dáma
Pásku černou na očích
Jsem slepý
Jdu na popravu
Do pole
Tam za zahradu
Do dlaní vrazila si rýč
Báseň?
Jenom hloupej kýč
Kopu si svůj vlastní hrob
Tvrdá země
Ztuhlá mrazem
Únavou už padám na zem
Snídám bahno
Žeru hlínu
Na rtech slzu
Hořkou slinu
Se zemí už brzy splynu
Propadák je tohle drama
Ty jsi pořád vážná dáma
Bereš koně
Dáváš mat
Jsi můj soudce
Jsi můj  kat
Vždyť já tě  měl tolik rád
Zbabělec jsem
trochu srab
Pohřeb můj mi prosím zkrať
Na hrob kříž a nápis dej
,,Byl jsem trochu blahovej."

---

Konečná
Na zastávce sedím chvíli
Čekám kdy to přijede
Každý  kdo se choval špatně
Jednoho dne dojede
Na své činy na svou hloupost
Lhostejnost i zbabělost
Moje cesta daleká je
Moje cíle vysoko
Nedosáhnu nikdy na ně
Pokud budu shrbený
Narovnám se, zvednu hlavu
Ať vyčnívám trochu z davu
Závratí se hlava točí
Vysoko jsem nad mraky
Pády bolí potom na zem
Člověk se pak cítí  zrazen
Myšlenkami ideály
Pro které tu dosud žil
A kdyby teď přece  mohl
Stejně  by tam pořád byl
Nechápu svět, jeho pravdu
Snad dostanu dobrou radu
Doprava či doleva
Nebo středem chvíli  kráčet
Břemeno své sebou vláčet
Na ramenou víc než snesu
Brání se já tomu děsu
Cestou kráčím přímo  k lesu
Voňavé jsou smrků háje
Cesta krásná jak do ráje
Moje srdce při tom taje
Omrzliny nezmizí
Stará láska reziví
Rozpadá se na šrot, vrak
Kniha mého žití - brak
V průměrnosti prázdnota
Ve lži potom samota.
Ať si chudý nebo boháč
Stejně hloupý jen paroháč
Pokud věříš v pravou lásku
V marnivou tu plavovlásku
Nemá to smysl.

---