Autor: Lucie Jonášová

 V povodí řeky Nil

Rytmické chřestění menitu

nad Egyptem se vznáší,

jako vůně a krása ibišku,

radost do srdce vnáší.

Řeka Nil líně teče krajinou,

kde hroch ve stínu si hoví,

kde hejno ibisů přelétá

a krokodýl potravu loví.

Velký zlatý kotouč slunce

září nad vrcholy pyramid.

Pod nimi velkého Boha Ré

uctívá faraon a jeho lid

Hluboko v útrobách hrobky

mumie se skrývá,

sevřená čelistmi sarkofágu,

sfinga zvenku ji hlídá.

Thóth, Isis, Osiris, Amon -

bohové dohlíží na tuto zem,

Horus je velkým bohem nebes,

Bastet zas velkým ochráncem.

Každý Egypťan věří rád,

že bohové udrží v zemi maat.

---

 Nový svět

Španělé a Portugalci

rozhodli se cestovat,

poznat nová místa světa

každý chtěl by vážně rád.

Dias, da Gama či Vespucci

vydali se k objevům

a kdekdo se moc rád přidal

k těmto dobrodružným dnům.

Niña, Pinta, Santa Maria

- to jsou jména lodí tří -

s nimi pluje Kryštof Kolumbus

nepoznané zemi vstříc.

Všude se line vůně dálek,

Amerika na dohled,

nová pevnina k sobě vábí,

krásná jako orchideje květ.

Nové je krásné a tajemné,

jenže může skrývat hrůzu, strach.

Temná chtíč po dobývání

je pro místní domorodce vrah.

Inkové i Aztékové

zažili noční můru,

S Cortésem a Pizzarem jdou

dobyvatelé vzhůru.

Tyto objevy změnily svět

- kukuřice, brambory,

kolonie - nový domov,

větší než jen tábory.

---

Pole vlčích máků

Má milá nesu ti vlčí mák,

musím jít na frontu bojovat.

Až do Ruska, ach je to dálka,

na celém světě teď zuří válka.

Mrzí mne moc, že už musím jíti,

nezapomeň se za mě pomodliti.

Modli se také za českou zemi,

ať kvůli válce zničená není.

Tak ti tedy říkám sbohem,

ukaž, že jsi Čechů hoden!

Ač stateční oba byli,

smutek v tváři nezakryli.

*

O měsíc později přišel dívce dopis,

na němž tkvěl se jejího milého podpis.

Má Drahá,

chtěl bych už domů jíti,

nebaví mne to krveprolití.

Touha znovu tě vidět mne nabíjí,

přidal jsem se zde do ruských legií.

Touhu svou nechám žilami kolovat,

teď mohu za Česko konečně bojovat!

Copak se s mým milým stane?

Nejsou mé naděje plané?

Budu radostí mu na krk skákat,

či jeho hrob oplakávat?

Že válka brzy skončí, pevně doufám,

hádat, kdo vyhraje si však netroufám.

Strašlivé roky války plynuly,

lidé upadali do chudoby.

Mladá dívka u okna stála,

o svého milého velmi se bála.

Naštěstí však brzy přišel dopis další:

Má Drahá,

zkoušku okusili vojáci naši.

Bolševici nás napadli,

my jsme se ale nedali.

Jedeme teď na východ dále

po Transibiřské magistrále.

Došlo tu k velkému zlomu,

brzy snad dorazím domů.

Opravdu dívku brzy zas v náruči sevřel,

nikdy by na svou věrnou lásku nezanevřel.

Není ale stejný jako kdysi,

ve tváři mu ztvrdly rysy.

Vzpomíná na tvrdou vládu

a spoustu ztracených kamarádů.

Proto proklínáme spolu válku

na poli plném vlčích máků

na památku padlých vojáků.

---