Autor: Adéla Čápová

VYZNÁNÍ 

Zítřek ať nastane, 

moc se mi stýská. 

Slyšet tě, líbat tě, 

vlasy ti vískat. 

Hladit tě, vnímat tě, 

cítit tvou vůni. 

Držet tvou ruku v mé, 

bez tebe stůni. 

Objímat tě, vést tě, 

usmívat se ve dvou. 

Kamkoliv na světě, 

jedině s tebou!
---

NAD HLADINOU ŘEKY VISÍ TAM MUŽ

Nad hladinou řeky, visí tam muž, 

srdce své rozdal by, 

však proťal ho nůž. 

Nebylo souzeno žíti mu s láskou, 

opustil sám sebe, krajinu krásnou. 

Havrani slétajíc na mrtvé tělo, 

co sivou barvou celé se skvělo, 

ze slepých očí klovou zářící bělmo. 

Visí tam, houpe se, nevnímá nic, 

silueta podobná jedné z jeho skic. 

Myslel, že nikoho nikdy nebude milovat víc. 

Zda mýlil se, či nikoliv, 

věděl by, by zůstal živ.
---

SIGNIFICATIO VITAE

Hnát se za tím,

pro co žijem.

Pro co žijem?

Nevím zatím.

Peníze, moc, údiv, žas,

Či pro jinou z těch falešných krás?

Kolik už ulpělo nám slz na řasách?

Proč tolik vzteku a smutku dřímá v nás.

Pro co žijem?

Nevím zas.

Krása, ta povrchní dáma,

určuje, koho čeká vstup do světa slavných,

ve skutečnosti již dávno padlých.

I ty bys tak ráda…

Pro co žiješ?

Deprese a čokoláda.

Bída, pod ní naše duše zmírá.

Prázdnota, ticho a temnota,

jak tyran, když psychicky týrá.

Radost z maličkostí? 

Ne! Radši ohrádka.

Odstup od reality,

tak začíná pohádka.

Pro co žít chceš?

Nevím, nic z toho mě však neláká.

Chci radovat se ze světa kol nás,

snad nás přijdou vysvobodit včas.

Pokora, Láska, Upřímnost.

Kéž najdou v se smysl pro milost!

Pro co žít máš, než se život jak vločka na dlani rozplyne?

Milovat,

a nechť ta touha nikdy nezhyne!

---