Autor: Eliška Paťková

SVOBODA

Bloudím prašnou nekonečnou cestou

Znám cíl, ale nemám pro to důvod

Myšlenky proudí první předčí druhou

A já stále neznám svůj původ

Ztrácím se v paprskách měsíčního svitu

A temné stíny se ukrývají přede mnou v křoví

Nevím jestli mám ještě vůbec sílu

Jestli je na světě vůbec odpověď na existenci mojí

Mám vůbec smysl?

Mám vůbec proč žít?

Je vůbec mír?

Nebo se mám naučit s nenávistí přít?

To co jsem hledal, už jsem našel

A pomalu lezu nahoru

Nejdřív ticho prolomí prudký kašel

Pak už jen cítím tu svobodu

---

NENASYTNOST

Píseň andělů mi řínčí v hlavě

Dotek jemné dlaně laská mé čelo

To osud nás spojil v jednu osobu

A všechno se stalo tak jak mělo

Paprsky ranního slunce hrají v barvách planoucího ohně, a velké duchny se nadýmají jako oblaka mraků

Dny měsíce roky okamžiky, které zůstanou nezapomenutelné

Obzvlášť ten pohled na její líce ruměnné

A její úsměv s dolíčky ve tvářích, podobající se studnám v lesích nejhlubších

Rty rudé jako nejsladší třešně, jejichž dotek na mých prolomí bariéru nenasytnosti

Dívka jako ona, sen všemohoucího boha, plná něhy, laskavosti a nestydatosti

---

POSLEDNÍ ZPOVĚĎ

Pomalu opouští moje tělo

Toužím po světle na konci tunelu

To dítě ve mne lehce zaúpělo

A já se přesto otočil zády ke světu

To, co jsem měl, už jsem dávno ztratil

Ani smích, ani pláč to nevrátí

Všechno špatné už jsem dávno splatil

Ptáci za zády mi na smrt zpívají

Mám pár posledních chvil

Vteřina ubíhá jako hodina

Cítím jak kulka proráží můj týl

Ty budeš vždycky ta jediná

---