Autor: Kateřina Fuková

TEN DEN

myšlenky, ty se chytit nedají

v těch budu stále někde daleko za tratí

ale s každou druhou se vrátím, a potají

tak stejně budu tvojí

rampouchy, ty tvé srdce netají

zas ležíš sám v lese, v tichu, v kapradí

jenže věřím, že se vrátíš, a slzy padají

co význam mají dvojí

--- 

OKAMŽIK

občas když máš v břiše rybník

zlobí se v něm na mne vodník

to když v kůži prsty k ránu

vyťukávám hbitě zprávu

tak jak křišťál světlo tříští

slova najdou význam příští

ni telegraf to nestihne

zachytit pocit tak jak je

--- 

PO CESTĚ

četný je kov

i počet slov

i klíče od dveří

a Tlachapoud

ten tušil snad

co je to příkoří

kdo znal kdy

a věděl proč

snadno uvěří

technecia 

prchavost

zlost nenaměří

však není moc

co chtěla míň

a práskla do koní

vedla ji dál

trať kosoúhlá 

co prý se nemění

a návěstí

opomíjejíc

i jeho znamení

překvapil ji

kreacionismus

-  kam zmizlo umění?

---