Autor:Pavel Matějka

NÁDRAŽNÍ DŮM

Seš nádražní dům
Přestupní stanice
Kde každej den
Přijíždějí a odjíždějí vlaky
Který jezdí kamsi do neznáma
A ty taky

Chtěl bys někdy hodit všechno za hlavu
Nastoupit do vlaku
A vyrazit někam pryč
Ale nemůžeš
Protože jsi nádražní dům
A domy vlakem nejezdí
Teda aspoň tohle všichni říkají
A tak dřepíš v rodném údolí
A pozoruješ tváře
A poznáváš lidi
-

Někteří z vlaku vůbec nevystoupí
V jednu chvíli tu jsou
A než se naděješ
Jsou nenávratně pryč
-
Jiní vystoupí

Ale jen aby mohli doběhnout na další spoj
Protože se jim tvoje popraskaný zdi
A zaprášený okna
Prostě nějak nezdají
-
Pak jsou tu ti

Kteří pod tvou střechu utečou před deštěm

Nebo se skryjí v chladu tvých chodeb
Když je venku příliš velké vedro
Ty je přijmeš
Hostíš je
Dokonce je necháš i vyčůrat
Některý z nich
Si časem oblíbíš
Začneš je mít rád
Chceš bejt jejich kamarád
Nebo
I něco víc
Jenže nehledě na to
Jak dlouho to spolu táhnete
Všichni tihle lidé

Nakonec vypijí poslední kafe z tvého kelímku

Koupí poslední bagetu
A nastoupí do dalšího vlaku
Hledat jiná nádraží
A ty zůstaneš zase jen sám
A obloha je plná těžkých šedivých mraků
Které odmítají zmizet
A vítr prohání spadané listí
Sem a tam
-

Poslední skupinou jsou ti
Kteří se vracejí
Přestupují zde pravidelně
To jsou ti věrní
Přestože je špatné počasí
Přestože záchody občas nesplachují

Přestože tvoje kafe stojí za pendrek a bagety jsou dávno prošlý

Přestože už spolu občas jenom mlčíte
Přesto všechno
Se stále vracejí
Protože tě mají rádi
Protože
Jim na tobě záleží

ONLINE

Tolik očí a všechny se dívají
Svlékají fotky vysněných lásek
Když pak na ulici je potkají
Nevydají ani hlásek

Masařky

Znám spoustu lidí
Co tvářej se
Že znaj tě moc dobře
Přesto mám spíš pocit
Že nikdy nezahlídli ani kousek duše
Tam v tvých očích
Za ošuntělými skly brýlí

-
A když se dívaj
Viděj jen kus masa
Ze kterýho
By si taky rádi kousek urvali