Autor: Anna Landsmannová
ROZMARÝNKA
Ňák je, bude a bylo
teď se mi do očí koukej
vidim tě smát se i brečet
tak neříkej, že seš oukej
Ňák je, bylo a bude
vim, přišla velká rána
ale to není ten důvod
proč seš tu rozsypaná
Ňák je, bylo a bude
víš že ti nemůžu slíbit
že tě ochránim před vším
co se ti nebude líbit
Ňák je, bude a bylo
už nejseš zas tak malá
abych ti moh dál kecat,
abys nic nechápala
Ňák je, bude a bylo
seš silná rozmarýnka
a uvidim tě takhle
na věky ve vzpomínkách
Ňák je, a něco bylo,
co bude nikdo neví
tak se teď koukni na mě,
pak zvedni oči k nebi
Ňák je, a něco bude,
já beru, ty mi dáváš,
uvnitř mě něco roste
když z toho prachu vstáváš.
Seš moje rozmarýnka
co nesmim zvednout z cesty
tak koukej, jen co zmizim,
konečně najít štěstí!
PŮLNOČNÍ
Kdysi jsem tě ztratila
dřív, než jsem tě směla najít.
Půlnoc není správný čas
pro hledání přátel v nás,
zašeptals, a já šla dál.
Temný Mág a Bílý Král
tehdy v tobě bojoval,
já se bála jít jim vstříc.
Tak mi dovol dneska říct:
už se budu snažit víc!
Znovu projdu pustinou,
promlčenou krajinou,
a když stíny pominou,
v čas, kdy velí černá noc,
tehdy, kdy Král ztrácí moc,
přispěchám ti na pomoc,
byť bych byla bez dechu.
Poskytnu ti útěchu:
nezáleží na cejchu!
Ať jsi Král a nebo Mág,
Hodný, nebo naopak
láska má už není vrak,
co se bojí tajemna.
Zvedneme se ode dna
a já budu pevně stát
po tvém boku.
Máš mě rád?
PROČ SE HOLKÁM LÍBÍ GRÁZLOVÉ
Ráda se v tobě topím
ta moc
mi dělá moc
dobře
a to je moc,
moc špatně
bezmoc
je opojná chvíle
kdy cítím moc
která mi uniká
pryč
tak proč mě, doháje,
i když to nechci
tak
pekelně přitahuješ?!
je to jak hra
bez pravidel
a tak trochu
bez páteře
a já se v ní vyžívám
ale je to všechno jenom jako
a v tom je to kouzlo,
nic není
není ani žádné kdyby,
a to je na tom úplně nejlepší.