Autor: Julie Remešová

nemrkej

lešti si brýle
mni si oči
vykápni je
odsuň skříň před sebou
nemrkej zbytečně často
ani dlouho
přes libovolně poškozené okno
nepoznáš sochu od plastové figuríny.

nekonečně

tak miluju umění, protože
se neprosí o přesnost o obtáhnutí o
dokonalost
tolik, protože mi odpustí za
křivku místo přímky, za
koláč borůvkový místo třešňového.

tak moc, protože na sebe můžeme
křičet a slyšet je milostný duet.

jedná se navždy o entitu ďábelskou
i božskou, nezkrocenou, nepřivlastněnou,
vychytralou, nekonečně skoro známou.

cesta jinam

proč se snažit balancovat
na ploché klimbající
desce reality
utíkám
sedím v horkém autobusu
je plný nevšímavých cestujících
hlav, naklánějí se k oknům
přes modrá kola skáčou
světelní psi
a oni balancují,
koukají na mraky či jiné
snadno dostupné obrazy
a já na zadní okenní tabuli
píšu vlhkou křídou
viamo!