Báseň - díla

Přihlášení

Registrujte se

0 1 (Počet hlasů: 0)

Autor: Krusaidr

ZMATENÁ

Lásku jsem ti dala, co jsem vlastně čekala
Marně jsem doufala, že se začneš zajímat

Hloupě jsem si myslela
že mě začneš mít rád
Když ti nestojím za pohled, ani za pár slůvek
Proč tě pořád ráda mám, myslet na tebe nepřestávám

Nesnáším tvůj pohled
ničí můj úsudek
Přestávám se ovládat, nebudu se už dívat
Nesnáším tvůj pohled
ničí můj úsudek
Rozhodně ti spočítám, starosti co mám
Budeš ještě litovat, že jsem se musela zamilovat

Starosti ti přidělám, do sítí tě zamotám
Hlavu ti budu plést, nebudeš už moct snést

Jak moc zmatený jsi
neporozumíš vlastnímu srdci
Nakonec budeš chtít sám, být jediným koho mám
Chtěla jsem si s tebou hrát, nepřestala jsem tě milovat

Nesvedu už předstírat, že se nehodlám zajímat
Že ti na mě záleží, dávno ležím v tvém náručí

Nesnáším tvůj pohled
ničí můj úsudek
Přestávám se ovládat, nebudu se už dívat
Nesnáším tvůj pohled
ničí můj úsudek
Rozhodně ti spočítám, starosti co mám
Budeš ještě litovat, že jsem se musela zamilovat


KVĚTINA

Ostatní tě nechali schnout
stala jsi se nechtěnou
Kytky které nekvetou
nechají se zvadnout

Slunce do tebe pražilo, žáru nic nestínilo
Nevěděla jsi jak dále žít
jak jen ti mohl vzít
Tvůj květ rozkvetlý, jenž byl bezcitně setnutý

Červená růže kvetoucí
měla květ vonící
Probudil v muži chtíč, chtěl si svoji trofej vzít
Červená růže kvetoucí
měla květ vonící
Nechala se zalévat, přestala pozor dávat
Jednou jí květ vzal, ránu po sobě zanechal

Bez kvetu tě pálilo
slunce jenž pražilo
Na dny jsi si vzpomněla, když jsi kvetla

Dívat jsem se už nemohl
část života jsem ti poskytl
Síla se ti zas vrátila, opět jsi vyrostla
Nyní jsi už věděla, jak snadno můžeš být zraněná

Opět jsi do krásy vyrostla, byla jsi si už jistá
Jediný kdo můj květ získá, může být ten který při mě stál
Část života mi dal, nic na zpět si nebral

Červená růže kvetoucí
měla květ vonící
Probudil v muži chtíč, chtěl si svoji trofej vzít
Červená růže kvetoucí
měla květ vonící
Nechala se zalévat, přestala pozor dávat
Jednou jí květ vzal, ránu po sobě zanechal


ZRNKO PÍSKU

Pokaždé když se vzbudím, sám v poušti stojím
Duny z horkého písku, v němž jsou kousky střípků

Žár pouště vrhají, stíny na mě házejí
Oči z toho pálí, tvář schovám do dlaní
Střípky v písku schovaný
proč jsou vlastně všude vysypaný

Co bude dál, a proč jsem tu sám
Žádné stopy
ukazující kroky
Co bude dál, a proč jsem tu sám
Najdu cestu
která vede ze snu
Nebudu tu stát, čekat na pád

Kousky mích lží, jenž na mě světlo hází
Co je muselo rozbít, potřeba začít jinak žít

Postupně je posbírám, prozradí mi co dál
Nekonečná pouť pouští, s každým střepem jsem těžší
S každým krokem se bořím, dlouho to už nevydržím

Mé nohy třesoucí, nesli mě přes poušť planoucí
Síly ubyly a noha podvrtla
začal jsem se bořit do ticha
Přesto jsem rád, už vím že jsem mohl milovat

Co bude dál, a proč jsem tu sám
Žádné stopy
ukazující kroky
Co bude dál, a proč jsem tu sám
Najdu cestu
která vede ze snu
Nebudu tu stát, čekat na pád