Autorka: Anna Šímová

POD KROKY

pod kroky se světlo
zaskvělo na podlaze
a zrcadlo je odrazilo
na člověka pod obrazem

stín se plazí jako upolín
po poli nazí lidé
potácivě přešlapují,
víno ve svých plicních sklípcích

na zápraží slunce saje
mouchy i motýly
ze vzduchu ven
a praží, ze zvuku zbyl sten

svlékám se po stěnách
puklá makovice bez vlasů
a sype se černý prach
ze mě a z mojí kůže

RÁNA

Kouřmo, zastřená
jsou rána,
lehce vlahá,
kdosi se vkrádá
mezi má ramena.
Je touha hladká,
noc slepá, slepená,
a tma je nahá,
pak jitra malátná
a rosa těžce sladká,
mámivá;
plá látka tmavá,
rána vlahá, bolavá,
rána zlámaná.

STROHOST VĚT

Strohost vět
Jak se třepou v příliš plochém prostoru
Vlastní přání, co se otáčejí ve směru hodinových ručiček
Vlastní myšlenky, co se mihotají jako odlesky vody na temném stropě
Stopy slz, klouzajících jako pokutové lístky po naleštěných sklech aut
Čajové lístky, točící se v kruzích
Vůně večerní tmy, topící se v zákrutách očních víček
Zarmoucené zvuky kroků, tišených semišem
Jsme byli jsme nebudem budem usneme
Zaševelení spánku nad očima a nad spánky
Roztřepené prsty přejíždějící po zkřehlosti zimy
Zkrabatělá přání, rozmočené věty, neostré myšlenky
Řízný nůž, dýka, ševelící ocel
Rozkročené omyly, sedící na třech židlích
Pravá noha vždy přes levou, špička se lehce nedotýká země
Vždy stejný úhel, záhyby kalhot, splývání rukou podél madel
Růžolící momenty rozpačitého rozprávění
Čtyři nohy židle, dvě opěrky, pár očí, rozmlžená ústa
Důlní šachta provrtávající dosavadní klid
Vrstvy trilobitů ožívajících za svitu olejové lampy
Rozlézající se stíny, ruce s prsty, prsty s nehty
Nehty na prstech, prsty v rukou, ruce v kapsách
Kapsy a v nich ruce, ruce a tam prsty, prsty a příliž blízko nehty
Nehty v kapsách, ruce vedle kabátu, prsty na opěrkách
Lenivá rychlost přenosu jednotlivých slov
Ušní boltce mrznoucí na ledové krystalky
Třpytí se hrdlo, jak mi do něj fouká severní vítr
Strohost sněhu,
Jak se neptá a tiše vane do vlasů