Autor: Alice Knoblochová

SONET I

až naše duše na věčné časy

ruku v ruce spolu ulehnou

budem mít ústa, ne však hlasy

a naše křídla nikdy nevzlétnou

božská mana bude bez chuti

andělské chóry falešné

an i po posledním vzdechnutí

tvé srdce zůstane netečné

pro pozemskou touhu a pozemský žal

bude i ráj utrpením

neb ani věčný mír za pekelný tvůj žár

ač chtěla bych, nikdy nevyměním

jsi v mém jablku poznání jedem

navždy mi budeš plést peklo s nebem

---

SONET III

má horká líčka se potichu zarděla

stáli jsme pospolu naproti kostela

tvá ruka setřela poslední slzy

ač bylo moc pozdě, tys přišel brzy

a slzy smutku se změnily v dojetí

když držels mě naposled ve svým obětí

tvý ruce sochaře přestaly pracovat

já mohla u tebe na lůžku nocovat

a ač tu noc mý rty zůstaly suchý

je pro mě nesmírně jednoduchý

myšlenky na život na chvíli zastavit

a tvou chuť po višních jasně si představit

chci o tobě psát tisíce básní

není to možný, ale je to krásný

---

VE ŠPATNÝ ČAS

jsem tragédie

když se chceš smát

jsem věčné ticho

když hudba má hrát

jsem únava, co přichází

když svítá dne jas

jsem správný člověk

ve špatný čas