Autorka: Mária Volmanová

LÁSCE SE NEBRÁNÍM

Lásce se nebráním to ani v nejmenším,
s myšlenkou na ni usínám v polštářích,
mám ji v očích, když ráno ticho slyším,
celý dlouhý den tančí mi po tvářích...

Při vzpomínce skrývá se v letmém úsměvu,
spatřím ji v rukou, jak putuje k srdci, když se myji,
láska šeptá mi, že smutek vymění za něhu,
společne s krví proudí tělem a dodává mi síly...

Láska naplnila můj život - nikdy bych v to asi nevěřila,
ale milovat je krásné, stačí otevřít oči se srdcem společně,
díky milované osobě přišlo tolik štěstí, které bych nezažila,
jen doufám, že s láskou nejednám nevědomky nevděčně...

KRÁSNÁ NOC

Bledý měsíc - skrývá se za průhledný závoj mraků,
možná snaží se nalákat netečné, chladné hvězdy.

Vše zdá se jako ve snu - jen trochu více živý,
pod kopce září z posledních sil ospalé město.

Hlava trochu se motá - však z více příčin,
noční les, který rád skryje naše kroky, tichne.

Lidské teplo rozehřívá - dělává to rádo?
unavenou noc jako nůž prořezává hlas.

Rty rozprávějící bez hlasu - prý neumějí lhát,
při polibku stává se láska tichou pravdou...

POLÍBENÍ

Políbení - ten kouzelný monent,
kdy jsou si naše srdce i těla blízko,
kdy jde slyšet vzájemné pulzování krve,
kdy veškerou krásu uvidí duše.

Miluji první dotek rtů,
kdy čas na chvíli se zastaví,
kdy vše kolem mizí,
kdy se chvíli neví, co dělat.

Propadám se někam pryč,
kdy vím jen, že je to krásné,
kdy chci vnímat jen tebe,
kdy všee ostatní jeví se zbytečné.

Možná trvá jen chvíli,
kdy víme, že vše je krásné,
kdy se otevřou vnitřní oči,
kdy jsme jen jednou osobou.

Proto si vychutnávám,
každé políbení,
každý okamžik s tebou,
každou větu: Miluji tě!