Autor: Klára Müllerová

VZDÁVÁM HOLD NEDOKONALOSTI

Ranní Slunce prosvítá skrze záclony

Každý paprsek něžně volá a

zve Tě za ostatními,

co se nedostali dovnitř

Je den, na který jsme dlouho čekali!

Je den zalitý Sluncem, radostí

a prosycený dokonalostí

A my?

My stále spíme

---

Nové návykové nesmysly

nesou nám nesnesitelné nic

Nebe nebude namodralé

Neony neposvítí nelehkou nocí

Nebude ničí náklonnosti,

nikoho nesměle nevinného

Ne! Nenechám neklid

ničivě naříkat

nemůžu než

.

.

.

se vzdát

---

LIDSKÁ DUŠE JE Z PAPÍRU

Slož si ze mě loď, květinu či holubici

Slož si ze mě lOď, a pak zmiz na té pramici

Slož si ze mě loď, nechť se Ti život houpá

Slož si ze mě   l       o       ď   , ať vítr vlasy profouká

Jen pomatuj

Že ty záhyby nepřeložíš zpátky,

nevygumuješ předepsaný řádky

Nesmažeš stará písmena

I po pátém žehlení

zůstanu pokroucena