Autor: Anna Krajčírová

OTEC

Já jako každý chtěl mít vždycky syna,
co nesl by mé jméno,
a teď si říkám, zda je to moje vina,
že darebák je z něho.

Co jsem mohl, jsem mu dal
a před vším zlým ho chránil,
k dobrým mravům ho vychoval
a on je všechny ztratil.

Stačilo pár špatných přátel mít
a stala se z něj stvůra,
chtěl bych mu pomoct, všechno napravit,
ale je to noční můra.

---

SYN

Že mám být hodnéj a férovéj kluk,
říká mi fotr, ale mně je to fuk.
Už nejsem maléj, teď mám svý lidi,
nevím kde chodí na tyhle kydy.

Že mám ctít rodinu a být chlap,
to dneska nefrčí, kde na to káp.
Já chci zapadnout, být frajer a cool,
chlastat, hulit a chovat se jak vůl.

Žít prostě naplno, hlavně se bavit,
každýho překonat a všechno spálit.
Žít pro svý kámoše a být in,
oni mě podrží, až budu hin.

---

STARÝ MUŽ

Starý muž usedl na hrob kamenný,
slzy v očích a tělo znavený.

Hlava mu klesá pod tího vzpomínek,
tak tady spočívá jeho tatínek.

A tak se omlouvá a kleká na zem,
že byl nevděčný, lhář a blázen.

A tak ho prosí, aby mu odpustil,
že nebyl syn, jakého zasloužil.

A tak se modlí a volá: „Bože,
snad mě teď vidí, snad odpustit mi může.“

„Snad je teď hrdý, že zvolil jsem si lepší cesty,
co nevedou do pekla, ale ke cti.“