Autor: Anita Merendová

a že ten pán možná jen
zaprodal duši oceánu

~ ale tak drobný si nechte

a že zapadá již
na východním pobřeží
ve vráskách slzy podmořskejch hrůz
na rtech odlesky průsvitnejch múz -

vznášejíc
povznášejí

odnášejíc
trápení

a že je pevnina nevyhnutelná
nebojím se ani já

vždyť sůl

se drolí dál

-------------------------------

Půlnocí míjená

Osově souměrná

Tajemství skýtáš

Noci stříbrná

Kolika
Úlomků
Sochaných milovníků

Ses dnes dopočítala

Pohroužíš
Mne

Do svých dlaní
Umouněných od vápence

-------------------------------

v podzámčí

sváru a přelévajících se těl
bolavě alabastrových

vyčkávám.

bolavě k alabastru
vzpínám antracitu háv
halíce líbajíc jímám

sebe
v

tebe
jakživ zřívám ve stěnách oblejších pohárů

zamykej tiše - jiní stále spí
v komnatách

sváru a přelévajících se těl
nabývá forma při soumraku
kde dmýchána budí mělkost tvých boků
vzlíná a syčí - na drobounký moment

než každého rána

počínám číší

ústa svá třísnit