Autor: Marie Šebková
EBBE
Slapové jevy
jsou vždy dva
Hluchý a skočný
skákavý a káravý
tichý a naslouchající
příliv a odliv
odliv a příliv
Příliv se valí ven
pryč
ne od nás
od moře
má ho dost
je moudrý
příliš ticha
a příliš žraloků
občas škodí zdraví
Odliv se valí ven
pryč
pryč od nás, pryč od lidí,
pryč od světa
ke slané vodě a k verlybám
má nás dost
myslela jsem, že je také moudrý
mám totiž ráda slanou vodu a verlyby
ale není
odliv je hloupá věc
málo si světa cení
Příliv se valí od moře
Odliv se valí od srdce
Pro koho skládám báseň, ptáte se?
skládám ji já?
tak kdo ji skládá?
skládá jí sám - sobě - pro sebe
můj vnitřní
Odliv
die Ebbe
EINSICHT
Mám tendenci
zamilovávat se do širokých úsměvů
a krásných očí
Kdo ne?
A když mi srdce skočí
do peřin myšlenkových mlh
zastíní zcela svíci
uvnitř žárovky
zvané
Rozum
die Einsicht
EHRE
Tak jsi odešel
Chceš vědět proč?
Protože sis myslel, že už mě máš dost
A zametls za sebou
Chceš vědět proč?
Abych tě už nenašla
Teď jsi to ty
kdo hledá cestu zpět
a nemůže ji najít
totiž
já také ne
ale já ji nehledám
to ty jsi sám
né já
Ty totiž nevíš,
že já s tebou jsem
a proto ty jsi se mnou
v myšlenkách
ve snech
v tichých přáních
v chvílích kdy hodiny káží
11:11!
nebo 19:19!
nebo třeba 20:46:
Já jsem
stále
na konci té cesty -
té cesty co sis zamet.
No jen se podívej,
otoč se, koukej,
furt - jsem tam
Tak vezmi koště
a odměť co sis zamet
já ti nestojím v cestě
to jen tvá
čest
die Ehre