Autor: Jan Vitoň

ANNABEL LEE

Oddal jsem se běsu
a v pavučinách uzřel Baltimore.
Na hodinách bez času,
havran krákal never more.

Třást se v bezesné křeči
a děsit se praskání větví.
Oněmět uprostřed řeči,
když šeptají mrtví.

Nehty zaryty do kamene
z úplňku stal se nov.
Snad si jednou vzpomene
na chvíle beze slov.

Jen záchvěvy něžnosti,
v zakrvácené temnotě.
V nekonečné bolesti,
potkáme se v příštím životě

SRPNOVÁ NOC

Car kráčí s carevnou,
a my zlomeni v pase.
Tou nocí bezesnou,
zní ticho v rozhlase.

Z mlhy pěticípá silueta,
vrhá temně rudý stín,
do srpnového léta
a ze zrady, hrdinský je čin.

Za průvodem poutníků,
umírá víra bez bolesti.
Na cestě, na šedém chodníku,
umírá potichu v opilosti.

MÍSTO MORFIA

Stala jsi se inspirací
pro noční můru, jež se mi vrací.
Má posedlost v tobě se odráží,
skládáš mi sny z barevných vitráží.

Předčítáš mi z Bible evangelia
mám tě u sebe místo morfia.