Autor: Daniel Hoang

Příběh, který se odehrál v Kodani, pojednává o mladém muži jménem Thomas Larkin, který měl rád večírky a pití. Jednoho dne měl narozeniny, ale pak na druhý den k němu přišel jeho kamarád, který jeho narozeninovou oslavu nestihl. Proto Thomase poprosil, jestli by pro něj neuspořádal ještě jednu oslavu. Thomas mu vyhověl, a jelikož se na druhý den cítil stejně skvěle jako včera, byl i rád.
To byla vlastně Thomasova zvláštní schopnost, že nikdy neměl kocovinu a dokázal vždy pít tak, aby se další den probudil v pohodě a bez bolesti hlavy či břicha. Když tedy proběhla druhá oslava, na další den se Thomas probudil a šel do hospody, kde se bavil s dalšími lidmi. S těmi se seznámil a došlo nakonec ke konverzaci, ve které se ho zeptali, kdy má narozeniny. A jeho jen tak z legrace napadlo, že by řekl, že je má dneska. A tak jim to takhle sdělil a oni byli nadšení, začali mu gratulovat a poroučet mu drinky.
Thomas se nabízel, že je zaplatí a namítal, že to vůbec nemusejí dělat. Oni však na tom trvali, ještě mu neustále zdůrazňovali důležitost narozenin, a že to musí být jeho výjimečný den. To dalo právě Thomasovi nápad, že se bude každý den seznamovat s jinými lidmi a každému bude říkat, že má narozeniny v ten den, kdy je potká. Musel ale být velmi obezřetný a chodit pouze do odlišných hospod.
V Dánsku byla taková tradice, že určité skupiny měli prostě svoji hospodu, a takovou skupinu si Thomas vždy vytipoval. Vždy se k nim nenápadně připojil, pokud jim jeho společnost nevadila, tak ho u sebe nechali sedět a povídali si s ním. Pokaždé, když měl Thomas dojem, že je zaujal, a že se jim líbí, tak jim řekl, že má vlastně dnes narozeniny.
A tak to trvalo asi tři měsíce. Thomas se tedy bavil na různých večírcích, na které chodil a byl zván díky tomu, že si mysleli, že má narozeniny. Na některých z nich však začal potkávat i známé lidi, kteří se ho právě vyptávali, co tam dělá. Hlavně mu zmínili to, jak od někoho zaslechli, že má mít dnes narozeniny, přitom ale věděli, že už je Thomas měl předtím. Nakonec se mu to však povedlo vždy nějak zamluvit, popřípadě se od těchto lidí nenápadně vzdálil.
Thomas se kvůli těmto přibývajícím situacím rozhodl vzít si na chvilku pauzu, pak ale začal znovu. Jednoho dne při jednom drogovém večírku, se Thomasovi zjevila z absintu víla, což Thomasovi nepřišlo nijak podivné, vzhledem k tomu, že předtím zkonzumoval značné množství alkoholu a také drog. Tato víla Thomasovi sdělila, že je s ním značně znepokojena, protože Thomas využíval takto kouzla narozenin. Proto mu tato víla jeho narozeniny odebrala.
Když se Thomas na druhý den probudil, byl pro všechny neviditelný, byl zkrátka jako duch. Neexistoval, jelikož se nikdy nenarodil, nikdy neměl žádné narozeniny. Byl z toho tak zoufalý, dokonce se začal modlit k té víle, aby mu jeho narozeniny vrátila.
I když byl Thomas duch, byl takový zvláštní druh ducha. Mohl se totiž dotýkat věcí, mohl tedy i nadále pít a brát omamné látky, avšak žádný člověk ho nezaregistroval. Jediné, čeho si mohl každý všimnout bylo, že je jeho sklenice s kořalkou prázdná, protože ji Thomas vypil. To však, ale pro Thomase už nebyla žádná zábava, pít a nemít si s kým popovídat bylo pro něj bolestivé.
Byl zkrátka na dně. Poté, co uběhlo několik měsíců. Nakonec se blížil jeho skutečný narozeninový den, který kdysi měl. Když se v ten den probudil, tak ho vzbudil jeho kamarád a zakřičel na něho: „Vstávat, dneska máš narozeniny.“
Thomas byl překvapen a byl rád, že zase žije. Oslavil tedy mnohem raději svoje skutečné narozeniny. A tenhle narozeninový trik už nikdy nepoužil, a byl rád, že má alespoň jednou v roce narozeniny. Nakonec, narozeniny jsou tak výjimečné právě proto, že je slavíte jen jednou do roka.