Autorka: Natálie Hrabáková
JÁ, RŮŽE
Trhal jsi moje lístky
okvětní,
a bál jsi se mých trnů.
Bál jsi se, že jednou
- možná -
budu chtít kvést jemu.
A pak jsi mě vyrval z hlíny -
chtěl jsi mě snad zabít?!
Stačilo ti k tomu jenom
mě zapomenout zalít.
Sucho, sucho, žádná vláha,
ach, to jste vy, vy muži!
Kdo by někdy vůbec stál
o zahubenou růži?
VZPOMÍNKA NA 21. 8. 1968
Trhal jsi moje lístky
okvětní,
a bál jsi se mých trnů.
Bál jsi se, že jednou
- možná -
budu chtít kvést jemu.
A pak jsi mě vyrval z hlíny -
chtěl jsi mě snad zabít?!
Stačilo ti k tomu jenom
mě zapomenout zalít.
Sucho, sucho, žádná vláha,
ach, to jste vy, vy muži!
Kdo by někdy vůbec stál
o zahubenou růži?
VZPOMÍNKY
Posílals mi vzkazy
do hlasové schránky.
Psals mi přání k svátku
na dvě až tři stránky.
Nosil jsi mi růže
každou sudou neděli,
a občas i tulipány,
když růže zrovna neměli.
Česal jsi mi vlasy,
vařil jsi mi čaje.
A co tvoje tajemství?
Jiná teďka zná je.
Chodili jsme do kavárny
na kokosové latté.
Proč teď vůbec vzpomínat,
když stejně jiná má tě?