Autorka: Iveta Gáliková

PROTOŽE TOUHA BOLÍ

Takže ty si chceš se mnou hrát?

Není ti pomoci, neb stále se budeš ptát,

soužit a toužit

do skonání světa.

A proč by ne?

Sejdeme se v temnotě svých tužeb,

vypustíme chtíč,

láska soužit nepřestane,

je nám souzeno s ní žít.

Ale proč?

Bolest je věčná,

tak ať za to stojí.

Láska tě spoutá a zničí,

proč si tu bolest neužít?

HAVRANÍ STROM

Uvadlý dub,

hřbitov snů a nadějí,

havrani do noci řvou,

kam se živí podějí?

Výkřiky pronikají pouští ticha,

ostří zoufalství protíná duši.

Poražena jest nejen pýcha,

touha schránku opouští.

Pomalu proudí žilami,

obrací se zpět v zem.

Nejsilnější mezi ženami,

nyní však hněv srdce její pohání.

Není lidské bytosti,

dub uvadá,

hněv ukutý z bolesti

pomalu povstává.

Trýzeň jest jejich potravou,

bolesti se střezte.

Neb jakmile povstanou,

tíhu vlastní bolesti vězte.

PŘIJĎ A POUČ SE.

Chci ti dát lekci,

padni a pokloň se,

dějí se divné věci,

lehni a nebraň se.

Cítíš tu magii proudit tvými žilami?

Oklopí tě,

pokoří nejhorším způsobem,

jen jeden krok,

jen jeden pohyb,

upadneme v historii.

Mohl bych křičet navždy,

hněv nikdy neutichne,

jen jeden krok

a upadneme v historii.

Obrátíš se v prach,

staneš se minulostí,

povstaň

a probuď žal.

Kdyby jen přinesl smrt.

Chci ti dát lekci,

jen přijď a pouč se,

protože jen jeden den,

zítřek již nepřijde.