Autor: Adam Závodský

(2)

Včera jsem nevěřil v dluhy a splátky

světu se divil beze lsti

dneska čtu v životě víc mezi řádky

a taky mám strach z bolesti

Včera jsem vyběhl hlavními vrátky

a kladl nohu před nohu

dneska jen stále se ohlížím zpátky

nejvíc se bojím na rohu

Včera jsem býval kosmonautem

s létajícím modrým autem.

Na dlani hřál mě celý svět

Až zítra staneš na Venuši

obětuj, prosím, pro mou duši

několik drobných. Na pohled.

(5)

Zase tu spisuji deklarace

strvzuji se sebou dohodu

Zítra už, vážně a bez legrace

Přeměním víno na vodu

Zítra už, vážně a bez vytáček

Nahradím útěky běháním

Nedám si večerní lomcováček

Spát půjdu dřív než k svítání

Od zítřka stanu se mužem tvrdé dřiny

doktory ohromí drajv mé disciplíny,

a krevní tlak jak z reklamy

Zítřek však nepřijde dřív než příští týden

dnes ješte půjdu si k oknu s popelníkem

nasypat antrax do rány

(6)

Znám každý plevel co nám roste na dvoře

i každou spáru drolících se zdí

znám každý schod a vím, který kdy zavrže

za jejich písně spím, ač jiný bdí

Jsou paláce co zahrady maj' větší

kde všude skví se divukrásný květ

na staré lísce cizinec se věší

že roztoužený chtěl jim rozumět

Když zmámen vůní přál si jednu pro sebe

plížil se podél studeného kamene

strachy však zídku přelézt nedoved.

Já radši budu v předstírané pokoře

znát každý plevel co nám roste na dvoře

než abych k růžím šel si přivonět