Autor: Martin Klecán

NESPAVCOVO NOCTURNO

Řev opilců,

nářek aut

(Nebo snad obráceně?)

se proplétají se zvuky seriálu odvedle.

Společnými silami

porcují večerní ticho.

Dírky v černomodrém prostěradle

zápasí o čest

s pouličním osvětlením.

Neustále prohrávají.

(Přitom mají přesilu.)

Noc se pozvala dovnitř,

sedla mi na postel

a zpívá ukolébavku.

Jenže přes rámus venku

ji neslyším.

(Jenže přes rámus uvnitř

ji neslyším.)

JAK?

Jak popíšeš písek mezi zuby?

Bolest zpřerážených kostí

obnažené nervy

bezmoc toho

komu upřeli boj

morbidní fascinaci

rozpíjející se krví

klid, roztrhaný atomovou bombou

plamen, co sytíš vlastním masem

strach klaustrofobika

zavřeného uvnitř sebe

chuť zabíjet za protruchlené minuty

Jak to všechno popíšeš?!

TYRAN

Nasypu ti staré střepy do lebky

A budu se dívat

Jak se každá myšlenka řízne

Jsem schovaný ve tvém stínu

Vždy s tebou

Vždy věrný

Nelíbíš se mi

Doufám, že to víš

Stokrát ti to připomenu

Podkopnu ti nohy

Ať mi nikam neutečeš

Vždycky budeš podprůměrný

Řekni, kde to bolí

Stejně se mi svěříš

I když víš, že mám sůl