Autorka: Kristýna Kopecká

„Dej si s vlastenectvím práci, když se češství z krve ztrácí“

SONET PRO VLAST

Kam ses poděla, má vlasti?

Proč nás provází jen strasti?

Kam šla pýcha, domovina?

Naši hrdost skrývá špína!

Kam šel vlastenecký pud?

Proč nás vede stádo zrůd?

Kam zmizela síla česká?

Tu, už nikdo nezná – dneska!

Proč jsme národ hrozných srabů,

Co si hrdě nosí bradu,

Když má hubou v zemi rýt.

Kam šla odvaha a čest,

Proč nezatnem všichni pěst,

Když už svobodní chcem být!

TY MŮJ SLADKÝ, NOČNÍ BLUDE

O ty, můj sladký, noční blude,

co máš rty, jak víno rudé.

co mi po Tobě jen zbude,

zavřu oči a Ty, všude.

Prvním pohledem to byla

láska, která nám dvěma zbyla,

rána se však nedožila.

Kde teď lítá moje víla?!

Přišla v noci znenadání,

když už přivítal jsem spaní,

příjemné to bylo hraní.

Když mě hladila svou dlaní,

usmíval jsem se já na ní!

Od toho je milování. 

SONET PRO VLTAVU

Na mostě a nad cévou,

co Tvou vlastí protéká, 

vyznával ses a s vervou

ztrácels vůli člověka.

Symbol vlastenecké lásky,

důraz na charakter Čechů,

třicet soch tam jako krásky

hrdě postávají v mechu. 

Tak se hrdě postav tak,

jak strážci této cévy.

Bojuj, dokud dýcháš jen.

Hrdý národ, to je znak, 

že vlastenecké jevy, 

nejsou jiných zemí sen.