Autorka: Kateřina Ševčíková

Jsem lovec. Smrt z nebes. Nikdo mě nečeká, ale já se stejně přiřítím. Ukončím to pomíjivé, prchlivé nic, na němž většina z vás tak lpí. Mé perutě jsou poslem smrti každému tvorovi, který se odváží ukázat. 

Dnes je krásný den. A jak snadno se z lovce může stát kořist! Žádné zvíře dole na zemi není v bezpečí. Připadá mi to jako věčnost, co jsem naposledy roztáhl obrovitá křídla a vznesl se do výšin s myšlenkou, jako je ta dnešní.

Žádný člověk nepochopí touhu letce po letu. Stejně jako nevinná gazela nikdy nepocítí chtíč po krvi. Ten adrenalin a následný pocit vítězství, když dravec skolí svoji první oběť a rozerve její poddajné maso. Neokřídlený tvor nedokáže pochopit moji radost z letu. Svobodu, kterou cítím v tento moment, když vyhlížím potravu. 

Lesy na jaře shledávám pro lov ideální. Ještě rozespalí, touhou zmatení býložravci nevnímají nebezpečí žádného predátora. Ale on číhá. Letí v oblacích, unášen větrem. Posel smrti plížící se ve stínech, toužící po něčem jiném než lásce - po krvi. 

Moje obvyklé loviště stále není připraveno na zabijáka mých proporcí. Očima přejíždím po každém místečku. Hledám tě. Lovím tě. A ty, můj milý příteli, již brzy poznáš sílu mých krvelačných pařátů. Najdu si tě, protože dříve či později uděláš chybu. 

Titěrný svět pode mnou, plný strastí, smutku, zloby, lásky, naděje. Všemu mohu uletět. Od veškerého poznání, emocí i vnímání se vzdaluji každým mávnutím křídel a naslouchám pouze vnitřnímu hlasu predátora.

Tady jsi, moje malá kořisti, která nakrmíš mě i moji družku. Ona je to jediné pouto svazující mě se zemí a citlivými tvory. Pro ni lovím. Zabíjím bez slitování. A dneska budeš mojí obětí ty. 

Ta lehkost úkonu - přitáhnout křídla k tělu a s tichostí zabijáka se přiblížit k neopatrnému lovci přesvědčenému o vlastním bezpečí. Moje pařáty zabodávající se do tvého krku. Zalévá mě uspokojení nad dokonalostí mého umu. Tvoje poslední pokusy o záchranu nejsou nic víc než zbytečné škubání, můj milý zrzavý příteli. Jsem nemilosrdný vrah. 

Tvá mrtvola poslouží dobře mým účelům. Jsi sice těžký, ale pro mě – krále nebes – není žádný úkol nesplnitelný. 

Svoje i tvoje tělo vynesu svými křídly do vzduchu. Možná utíkám před vinou, že jsem přetrhl tvou niť života. Nebo je to touha ten čin zopakovat? Nevím. Jediné, čím jsem si jistý, je má svoboda. Svoboda,  kterou ty již nepocítíš.