Autor: Lucie Langerová
NAVZDORY POMLKÁM
Navzdory pomlkám slyším hudbu znít,
kontrapunkt témata nemusí vždy mít.
Tok hudby pluje dál do všechněch uší,
rozjasní radosti všelikých duší.
Navzdory pomlkám hudba neutichá,
i když se protihlas s mezivětou míchá.
Když téma rozezní altu imitace,
ponořen do hudby musíš slyšet více.
Navzdory pomlkám hudby už je moc,
od rána, na večer, taky celou noc,
ale život je přec bez ní neúplný.
Mám ráda pomlky, co tvoří zázraky,
tajemství hudby v nich ukryté navěky,
vždyť hudbou jen život je naplněný.
TADY A TEĎ
Červen je za dveřmi,
zima se blíží!
Neblázni, léto je,
čas květin chmýří.
Ale vždyť pouze, jen
půl roku zbývá
do času, kdy se svět
pod sněhem skrývá.
Oproti věčnosti
co je půl roku?
Nic, vlastně žádný čas.
Přestaň žít dopředu,
TEĎ – v tomto pohledu!
Neboj, zima přijde zas.
GAUČ A ZRCADLO
Na gauč se usadíš,
řekneš: To je život!
Hodíš nohy ještě výš,
zapneš telku, spíš.
Po chvíli však svědomí
spát Ti nedá – „budíček!“
zpozorníš a prozření
hlásí duše zranění.
Okno její – zrcadlo
pozornost Tvou přepadlo.
Koukáš na se – to snad ne!
Stvoření tak obludné?
Tak žít nechceš
- nikdy více!
gauč a telku, starý život
zamkneš navždy na petlice.
Pohled do zrcadla dnes
zcela jiný – žádný běs!
Spokojen však stále nejsi,
lepšit se chceš, když pozřel jsi.
Štěstí už na dosah jest!