Autor: Markéta Zvolánková
MÁŠ TO NA TRIKU
Schovej si věneček, schovej si rakvičku!
(Alespoň drobeček, co ti zbyl na tričku.)
Netušíš, kdy, v zlosti, mohly by přijít vhod.
Až z všech těch sladkostí, ztratíš chuť na život.
Až vyjdeš z vinárny na rohu náměstí
a místo kavárny zamíříš za štěstím.
Vystoupáš po schodech na vrchol věžičky.
Popadneš ztěžka dech, protáhneš ručičky,
a když zvon ohlásí- čas nastal k obědu-
bez slávy, okrasy, beze slov, pohledů-
seskočíš na chodník pod nohy anděla.
Lidé dostanou tik- ťuknou si do čela.
Ušetřit práci hned mohl bys hrobníkům.
Rakev i věnce své – to vše máš na triku!
LADY BARTOLOMĚJ
Praha je stověžatá.
V Plzni je jedna věž.
A tahle věž hanbatá
se svlékne,
když to chceš!
Odhalí svoje nitra,
srdce ti zaprodá.
Dneska a nebo zítra
tvou duši nahlodá!
Praha je stověžatá,
a přesto v Plzni tě
ta jedna dáma svatá
polapí do sítě.
Tak přijeď!
Budeme tam,
na živé ulici,
té věži tančit kankán
se zlatou chrticí,
ba i s velbloudicí…
BÝVÁVALO
V tom slavném podniku
už světla nesvítí.
Už klaun se při křiku
všech k zemi neřítí.
V tom slavném podniku
už spadla opona.
Bez smíchu, bez díků,
potlesk se nekoná.
V tom slavném podniku
jen křídlo stojí dál
a je mu do vzlyku-
kdosi mu křídla vzal.