Autor: Michaela Mašková

TANČÍCÍ DÉŠŤ

Pozoruji kapky deště,

k zemi se snáší níž a níž.

Že by chtěly ještě výš?

Co vymyslí si příště?

Jak tak letí dolů vzduchem,

proráží si tiše cestu.

Světlo se v nich odráží

a putuje dál širým světem.

Tančí kolem dokola,

polka, valčík, mazurka,

hlava se jim točí.

Energie roztočila

malá vodní tělíčka,

duhou svítí jejich oči.

NAD MLHOU SE ZPÍVÁ

Kapky rosy stoupají,

vypařují svoje tělo.

Slunce je láká potají,

jak nad vše by je chtělo.

Hlasů takřka sametových

ozývá se melodie.

Mlha zpívá, asi neví,

že si skládá symfonie.

Tónů hlas a hlasů pár,

dlouho že nic nezahrála,

napravit to chce.

Zpívá dále, zpívá dál

všechno, co si mžením přála,

a ono to jde.

SVĚT ZA ZAPADAJÍCÍM SLUNCEM

Až tam se vydám, daleko,

kde slunce rudé zapadá.

Tam povyskočím malinko,

ne veliká je zábrana.

Přes mraky obzor přelétnu

do dálky nocí, dnů.

Snad hvězdu žhnoucí zahlédnu,

až vtáhne mě do bludů, snů.

Svět další přijde,

půjdu mu vstříc

do temnot nebo světel.

Co na tom sejde,

žhnoucí je míč,

mou duši nebere v zřetel.