Autor: Eliška Bartoňová
VÁNOČNÍ MŇAMINA
Perníčky ve vaně
upeču
s příchutí vodíku.
Ze střechy rampouchy
otluču
a bude v čem chladit rum.
Uválím koule
ze sněhu
s příchutí ulice.
V rybníku kapra
uvařím
brambory na slunci
usmažím.
Ohřeju balenou
čokoládu,
ohřeju šampaňské.
Polívku nechám
zmrznout na kost,
a bude do pohárů
zalitá horkým vínem,
šlehačkou a hřebíčkem.
Vyrobím prskavku
ze slámy a popela,
bude trvat dýl,
aby shořela.
Zapálím stromek.
Jenom dvě jehlice,
aby hořel.
Shořel.
Na jeho ohni
opeču stoleté
motýly mého dědy.
Vánoční tabule prostřena!
ZIMA
Sněhová peřina přikryla zem,
je to jak dlouhý, bílý, ledový sen.
Hustá je mlha,
duše se chvěje,
marná je snaha,
skočit do závěje.
Zůstal jsi sám a svíčka dohořívá,
zbyla ti jen tvá bílá hříva.
Mrazivý vítr tě k sobě volá,
smrt už ti u nohou, tiše lehá.
Potichu šeptá ti,
tak, jako dítěti.
Ty tady stojíš a mlčíš, jako před lety,
sleduješ vločky, ty malé zářivé klenoty.
Přemýšlíš o sobě
a o svém životě,
tady ses narodil,
tady i umíráš,
na domov už jen marně vzpomínáš.
Času moc nezbývá,
vlk už se ozývá.
Jen zavřeš víčka svá,
vítr tě rozfouká.
Tvé tělo ve sníh se promění,
tvé činy však, nikdo už nezmění.
ZŮSTAŇ
Stojíš tu se mnou a čekáš na první sníh.
Ale než k tomu dojde,
uslyšíš tichý smích
osudu.
Vše, co bylo zlé,
to pojde.
Dobudu
a ty po mém boku.
Já po tvém boku
chytnu tě za ruku.
Břehy budou zmrzlé
až půjdeme.
Nebojíš se?
Zůstaň tu se mnou a počkej na první sníh.