Autor: Ilja Číčel

BÁSEŇ O PAPÍŘE

Pero plné barvy,

srdce plné vět,

papír lačný slov;

v hlavě celý svět.

Pero plné inkoustu,

srdce plné krve;

papír prázdný, nepopsán

tak jako i prve.

Pero plné modře,

srdce plné šera,

papír plný básní

tak jako i včera.

SEBEREFLEXE

Zraněný, ztrápený, opuštěn všemi

nalézt chtěl úkryt v hřbitovní zemi;

nalézt chtěl skrýš pod náhrobním kamenem;

nabídla objetí ta kyprá, tmavá zem.

Poraněn, zostuzen, zavrhnut světem

zlý v očích dospělých, pro posměch dětem;

zlý v očích okolí, zlý v očích vlastních;

žil pln nenávisti ... a byl to básník.

Nenávist, zloba, nesvár a hněv:

ublížit slovy a nevzít je zpět.

Pohledem na oběť krátce se pobavit;

náramně spokojen zas ránu zasadit

Byl plný odporu, byl jako štvanec.

tancoval s Pomstou ten šavlový tanec.

Tancoval mnoho dní, měsíce, roky:

neznal jak přestat má; neznal dál kroky.

ZDVIHNI HLAVU, ČLOVÍČKU

Zdvihni hlavu, človíčku!

Rozhlédni se kolem!

Letí ptáci oblohou;

běží srnec polem.

Zdvihni hlavu, človíčku!

Otevři své oči přece!

Vidíš kytky na skalách?

Vidíš mrštné pstruhy v řece?

Zdvihni hlavu, človíčku!

Nebuď jako slepý!

Letí ptáci oblohou;

běží koně stepí.

Zdvihni hlavu, človíčku!

Použij svůj zrak!

Na dně rokle jelen.

Na dně tůně rak.

Zdvihni hlavu, pošetilče!

Svět je tolik krásný.

Jdi ven! Běž ho prozkoumat

místo čtení básní.