Autor: Roman Jakubčík

Abihvám řekl pravdu vúbec se mňe do toho nechce. Vo moc rači bihbil s klukama a ďelal dovíco ale musim trčet tadi a psat tohlencto ulítlí psaní. Ten típek s tim bílim plášťem řikal že mňe to pomúže ale já si stejňe misim že je to hrozná pakárna. Dibi to bilo na mňe tak s tim seknu razdva ale kvúli mamce to uďelam.

Mamku mam moc rát protože na mňe bila dicki hodná. Diš sem ešťe choďil do školi jako vostatní kluci ďelala mňe svačini a dicki mňe ráno celího vopusinkovala a řikala Buť hodnej Džejsne Diš se budeš k vostatnim chovat slušňe budou slušňí voni na tebe. Mamka je moc chitrá esi chcete co vjeďet.

Posledňí vjec na kerou si z domu spomínám bila diš si pro mňe dojeli ti liďi s tim velkim auťákem. Mamka stála ve dveřích a brečela a řikala mi Neboj Džejsne fšecko bude dobrí a pak se před domem vobjevil táta a víc si nepamatuju. 

Diš sem se zbudil tadi nevjeďel sem gde sem a nejprvňe sem si mislel že sem musel uďelat neco špatního že mňe vodvezli prič vod mámi ale pak přišel ten típek s tim plášťem a řekl Džejsne tadi se nemusíš ničeho bát a tak sem se nebál. 

Zezačátku se tadi nic moc neďílo ale to mňe nevadilo protože tu bilo dobrí jídlo a fšecki sem tu náramňe zajímal. Furt se kolem mňe motali rúzní lidi a ptali se mňe na hrozňe moc vjecí a dicki diš sem jim odpovjeďel tak mňe chválili jakej sem šikovnej kluk. Mamka mňe taki dicki řikala že sem moc šikovnej a že ať si nigdi nenecham namluvit nic jiního. 

Potom ale přišel ten típek s tim plášťem a zeptal se mňe esi vim proč sem tadi a já sem mu řekl že nevim. Von mňe pak řekl že je to kvúli temu co uďelal taťka ale temu sem moc nerozumňel protože taťka na mňe bil dicki taki modzhodnej ale jinak neš mamka. 

Taťka bíval furt prič tagže sem ho moc neviďel ale diž bil doma tak se mňe vjenoval. Choďili sme spolem na takoví dlouhí procháski do takovího malího lesíka co sme mňeli za domem a tam mňe taťka dicki dovedl na takoví místečko gde bili stromi a křoví a tam sme si hráli. Dicki říkal že si mňe musí prvňí pořádňe prohlídnout jak sem za tu dobu co mňe neviděl virostl a tak. To mňe pak dicki celího svlíkl a hlaďil mňe po pupíku a po zádech a chválil mňe jak pjekňe sem virostl a že určitě heski papám a tak. Říkal sem mu že mamka moc dobře vaří a že to bude asi tim a on na to že jo ale že mamce rači nic řikat nebudeme.

Jednou ale diž sme si zase takto s taťkou hráli se najednou vobjevila mamka a začala strašňe křičet a říkala taťkovi takovíma ďivníma ménama a pak mňe sebrala a nahulatího mňe vodvedla dom. 

Druhej den pak přijelo to velkí auto co sem vám vo ňem říkal a paguž si pamatuju akorát jak sem se probuďil tadi.

Ten típek s tim plášťem si misí že diš to taghle napíšu že mňe to pomúže uvjedomit si ňekerí vjeci ale já teda nevim co bich si jako mňel uvjedomovat. Vim akorát že bich chťel bit zase s mamkou a choďit ven s klukama a dokonce škola mňe trochu chibí esi chcete co vjeďet ale prí tadi musim zústat dokut se fšecko neviřeší. 

A tak sem tadi a píšu tohlencto psaní a moc nevim proč ale diš človjekovi ňegdo jako je ten típek s tim plášťem řekne abi ňeco uďelal tak bi to asi uďelat mňel a tak to teda ďelám no. 

Za chvilku bude dvanást hodin. G vobjedu prí bude svíčková a já uš stejňe nevim co dalšího bich mňel psat tak si du sednout do kuchiňki. Snat sem vám s tim psaňím ňejak pomoch. Stejňe si ale misim že je to ďesná pakárna…